Lysá pyčo 2014 !!

Jak mnozí z vás už ví, vrchol mé letošní běžecké sezóny byl závod extrémní štafety dvojic na Lysé hoře.  Bláznivý závod, kdy se po dobu 24 hodin libovolně střídají 2 závodníci a snaží se co nejvíckrát zdolat vrchol Lysé hory. Tým Nezaprší a nezaprší měl stejné složení jako loni. Hnacím strojem byl turbodieslový motor s přímým vstřikováním se jménem Vaša Král, já plnil funkci tempomatu a snažil se udržovat výkon po co možná nejdelší dobu. Již při zkouknutí webových kamer a yr.no bylo jasné, že letos to bude celé o počasí. Předpovědi teplot na Lysé okolo -20°C plus nějaký ten vítr naznačovali, že to bude letos první opravdu zimní proběhnutí. 

 

Už si nepamatuji, jestli jsme loni do tohoto závodu, šli s tím, že chceme vyhrát nebo jen přežít. Letos o výsledku nepadlo ani slovo, ale ze startovní listiny bylo patrné, že bychom měli utočit na absolutní vítěze ve dvojcích. Nikdo z nás to neřekl, ale určitě na to každý myslel. Mé osobní cíle byly zvládnout 6 kol a být na Lysé při rozednívání, nejsem sice žádný velký romantik, ale tohle musí být fakt paráda a pokud tam pojedu znova tak už asi jenom kvuli tomu.

Když bych měl porovnat loňskou a letošní přípravu tak musím říct, že byla totálně odlišná. Loni jsem se vrátil z Norska ve své asi nejlepší běžecké formě, měl jsem odběháno spoustu hodin, cítil jsem se fakt připravený. Letos jsem od konce října vůbec neběhal a stravil přes 100 hodin na kole. Běžecké přípravě na Lysou jsem vyhradil 2 týdny s jednou víkendovkou s Vašou ve Staráku. Takže vzhledem ke kolu, zcela odlišný přístup. Nicméně podzim a zima je pro cyklisty obdobím pro najíždění hodin v aerobním pásmu k vytvoření velkého motoru, ze kterého je možné později čerpat v rychlostních trénincích. Přesně takový motor je potřeba i v takových závodech jako je Lysá. Proto jsem, věděl, že bych měl mít dobrý základ a za ty dva týdny jen tělo "naučím" zas běhat.

Závod jako LH24 je určitě o zkušenostech, je zde strašně moc prkotin, které vám seberou mnoho sil a vůbec si to neuvědomujete. Je úplně jiné, když člověk přesně ví kam má jít, jak závod bude přesně probíhat. Loni jsme zmateně pobíhali po areálu a hledali místo, které máme vyhrazené, kde je předávka atd. Letos jsme byli už za mazáky. Vybrali jsi nejlepší volné místo na spaní a před startem ještě dokonce stihli odpočívat a říct si fůru důležitých věcí. Letos jsme se dohodli, že Vaša půjde první, abych se nenechal vyžlutit hned na začátku jako loni. I proto jsem s ním nešel na start a povzbuzoval ho kousek od hotelu. Asi po 5 minutách běhu byl Vaša ve vedoucí skupině, já ho jen uklidňoval ať se nenechá vyhecovat.

Vaša poprvé stoupá na Lysou.

Letos se nám moc nevedla režie závodu, snad jednou jsme si předali bez problémů. Vaša z prvního kola přiběhl první a musel pro mě doběhnout až do hotelu. Byl celý omrzlý a mumlal něco o -17°C nahoře, pak mě ještě upozornil, že seběh je celý po šutrech a já mohl vyrazit. Celé kolo jsem se snažil držet se zpátky, nikam se nehnat a jen udržovat tempo, co nastavil Vaša. (dost mě překvapilo, že se jednalo o nejrychlejší výběh na Lysou - dle hodinek 71 minut, dle časomíry se zdržením v depu 75 min). Když jsem doběhl, Vaša nikde, tak jsem běžel do hotelu. Tam se Vaša drápe ze spacáku v riflích s křikem "Ty vole už?" Když jsem viděl, že není převlečený houkl jsem na něj ať mi podá gelík. Vaša mi podal ještě čakany a já šel znova.

Log z hodinek 1.kola, dle tepů to zas tak upe volně asi nebylo.

Říkám ta režie nám moc nešla, ale ono za to jedno kolo se člověk sotva zvládne vzpamatovat. Po každém kole jsem si udělal regener (pití), protáhl se, vyroloval se, trochu se najed, 3 minuty jsem koukal do zdi a pak se mohl jít zase převlíknout. Když měl člověk pauzu 2 kola docela to šlo, to stihl zajít i na raut, dát si presíčko, okouknout baby a trochu si i odpočinout.

Počasí na Lysé v sobotu odpoledne.

Další dvě kola tedy absolvoval Vaša, bylo jasné, že to bude poslední kolo bez světla. Při odpočinku jsem připravil světlo, že mu ho zanesu do depa, ale zase jsem to nějak podcenil a Vaša už hulákal přes celou chotbu "Světlo vole!!", takže tak dalších minimálně 5 minut zdržení. Co mě fakt mrtě štvalo byly neustálé kontroly povinné výbavy při předávce. Z lampioňáckých nočáků jsem zvyklý mít batoh na baterku pod bundou, takže před každým startem, sundat bundu, ukázat věci, nainstalovat světlo, obléct bundu. Navíc někteří kontroloři byli opravdu důslední. Jednou jsem dokonce musel Vašovi pro suchou bundu, takže zhruba dalších 5 min v tahu. Zhruba o půlnoci pořadatele vyhlásili, že je nutné do batohu přibalit jednu vrstvu náhradního oblečení. Zjistil jsem přesně v době, kdy se Vaša měl blížit do depa, takže jsem mazal do hotelu, vzal první věc co sem potkal (mokrý propocovák) a mazal zpátky, tam Vaša už zase čekal, jak dlouho to nevím, chvilku snad.

Po 8 kole jsme se dohodli, že Vaša půjde 2 kola a pak já půjdu 2 kola aby si Vaša odpočinul do finiše, já jsem po 4 kolech začínal cítit stehna, ale bylo to furt v pohodě. Věděl jsem, že 2 kola zvládnu. Co se bude, ale dít potom, to sem neměl tušení. Prozatím jsme celkem v pohodě drželi 1. místo před borci z Orlové, věděli jsme, že náskok není nijak mega velký zhruba okolo 30 min. Další 2 kola, už nebyly zadarmo, první ještě šlo v tom jsem se cítil celkem dobře a šel ho zhruba o 5 minut pomaleji než ty předtím. V depu jsem loupnul gelík, zapil ho čajem, do kapsy si vzal karbosnack a tabletku a vyrazil na další kolo. Stoupání zase nebylo tak špatné, vyšel jsem ho tedy již víceméně pěšky, ale pocitově to nebylo zas tak strašné. Tak jsem se dostal až pod závěrečnou sjezdovku, tam si dal gelik na posledni kopec, ale když jsem ho uklízel do kapsy tuba mi vypadla na zem. Ohnul jsem se pro něj a začala mě brát křeč, to bylo první zlé znamení. Sjezdovku sem přežil a začal seběh, věděl jsem, že to bude porno, stehna už vypovídaly službu. Seběh v těch šutrech, když byl člověk prošitej nebyla žádná hitparáda, ale celkem slušně jsem to zvládl. Prostě jsem to pustil a neřešil kam šlapu, mozku to bylo upe jedno, ten chtěl být dole.

Zápis dění kolo po kole, bohužel ke konci už nebyly síly. Na ibáč sem ve spěchu zapomněl.

Vašovi jsem předal asi v 6 ráno a ten řekl, ať se zkusím vzpamatovat a půjdu ještě jedno. Po tom seběhu, jsem se necítil zas tak špatně, tak jsem mu řekl, že to zkusím, ale nic neslibuji. Při převlékání mě braly křeče, ale říkal jsem si, že to bude snad dobré. Borci z Orlové nás pomalu začali stahovat a já věděl, že by bylo dobré aby si Vaša ještě odpočinul, zároveň mi, ale docházelo, že jestli půjdu já, tak to kolo pod 2 hodiny nepůjdu ani náhodou. Což by znamenalo, že bychom klidně mohli být třeba rázem o půl hodiny druzí. Šel jsem se najíst a na chvíli jsem usnul. Když jsem se probral, připadal jsem si jak po obrně, bolelo mě celé tělo nemohl jsem se pomalu ani vstát. Bylo mi jasný, že teď už to fakt nemůžu jít, jestli chceme vyhrát. Na Vašu čekaly heroické 3 okruhy, já mu věřil, je to blázen co asi necítí bolest navíc loni je šel taky. Náskok byl  stále zhruba půl hodiny. Všichni tušili, že to bude těsné. Když chodil Vaša sám, musel mezi koly jíst, pít a převlékat se. Při průběhu do posledního kola šel těsně před borcem, já nervozně na notebooku sledoval online výsledky. Každou minutu jsem zuřivě mačkal F5. Po 90 minutách nám začínalo být divné, že furt nikdo nebyl nahoře. Zjistili jsme, že výsledky nefungují. Hned jsem šel do cíle, chvíli po tom se do cíle přiřítil borec s číslem 670 a já jen se sklopenou hlavou zařval pár nepublikovatelných slov. 35 sekund za ním doběh Vaša. Šel jsem mu říct, že super, že je borec, že se hold nedá nic dělat, výkon podal skvělý.  Dal do toho všechno. On hned vyhrkl, že toho borce při seběhu táhl nějaký borec bez čísla.

Až zpětně jsem se z mezičasu dozvěděl, že Vaša měl nahoře 5 minut náskok, borec šel seběh o 5 minut rychleji než v předcházejících kolech. Výklad pravidel na webu závodu je takovýhle: 

Závodník nesmí během pohybu na trati závodu přijmout pomoc od druhé osoby, jinak bude diskvalifikován. (např. fyzická pomoc doprovodu nebo přihlížejících návštěvníků při výstupu na vrchol, tažení na laně apod.) Zákaz se vztahuje také na fyzickou pomoc a spolupráci mezi jednotlivými závodníky (např. dva jednotlivci nebo členové dvou zpřátelených týmů, kdy jeden táhne druhého na laně, nese mu batoh apod.)

a !!

Závodník musí dodržovat standardní pravidla Fair-play.

Takže je zřejmě na každém, jak si to vyloží. Mě to přijde naprosto padlé na hlavu, abych si na poslední kolo pozval kamaráda (Dusky trénuj voe a za rok!!), který se mnou poběží a bude mě hecovat. Každý přeci ví, že ve 2 se to lépe táhne, zvlášť v posledním kole extrémního 24 hodinového závodu. Přijde mi to divné už jenom proto, že LH24 je závod, kde člověk má otestovat svoje hranice a soupeřit hlavně s Lysou horou. 

Musím uznat, že nejdřív jsem byl opravdu naštvaný, protože mi to prostě nepřipadá fér a navíc vím, že Vaša na to rozhodně měl, běžel 3 poslední kola, nechal tam všechno a prohrál o 35 sekund. Když nás opustili emoce a dali jsme si oblíbené Svijánky a začali vtipkovat. Borce z jsme přejmenovali na Bratrstvo kočičí pracky X-TRAIL Orlová a na vyhlášení padaly hlášky typu, kde mají toho třetího, ten nedostane medaili? 

1. místo v kategorii 31-40 let.

Jako naschvál nás chtěl Libor Uher dekorovat jako absolutní vítěze dvojic, na stupních jsme Liborovi řekli, že vyhráli ti z Orlové a nechtěli to rozmazávat. Když jsme slezli z pódia, borci nás oslovili aťsi to jdeme ven vyjasnit? To mě zarazilo, v duchu sem si říkal, co si chtějí vyjasňovat? Pokud mají čisté svědomí není co vyjasňovat. Tam jsme se ujistili, že jim poslední kolo pomohl kamarád. S dovětky, co je na tom, že jsme měli kamaráda, který nás podporoval a my vám ty hůlky klidně dáme (cena za první místo absolutně), jsem si uvědomil, že fakt nemá cenu cokoli dodávat. S Vašou jsme na sebe mrkli a odešli, tohle nám naprosto stačilo k tomu, věděli, že borci asi nepochopí, kde se stala chyba. Musím uznat, že je mi celkem líto X-TRAILU, výkon jaký předvedli nelze shazovat ze stolu a zaslouží uznání, bohužel však předvedli i něco, co u mě nebude mít nikdy pochopení. Protože, sport a hlavně orienťák, kde se závodí o kupu hnoje, mě naučil chovat se fér k soupeřům. Tohle kluci asi moc neovládají, tak nezbývá než doufat, že se třeba poučí a tohle už nikdy nezopakují. Protože já si už vždycky budu říkat, jó to byl ten ročník jak borci běhali ve třech. Myslím, že pošramocené vzpomínky závodníků si tento závod nezaslouží.

Než sem stihl dopsal tenhle pseudo-report, X-TRAIL vydal svojí verzi. Tady je, udělejte si svůj názor. Už název mě opravdu pobavil, ještě jen prozradím, že se tam píše cosi i o druhém kamarádovi.

To bylo poměrně dlouhá odbočka, omlouvám se. Doufám, že jsem vás neodradil. Blížíme se do finiše. Loni  touhle dobou jsem psal, že už Lysou nechci nikdy vidět, že je to závod pro blázny. Letos při nalézání do auta, jsem taky vypustil pár slov ve stylu, jedem sakra rychle odsud. Musím však přiznat, že mě ta hora asi očarovala, letos jsem s ní prohodil i pár vlídných slov a troufám si tvrdit, že ledy pomalu roztávají. Proto za sebe nechám další účast otevřenou, 15,5 okruhu by se dalo jít, kdybych šel za rok 7x. Možná bych mohl zkusit i jednotlivce, kdo ví. Letos jsme na absolutní vítězství v týmech opravdu měli. Když pomyslím na ztracené minuty spojené se špatnou režií. Myslím, že to v součtu klidně 30 minut mohlo být. S těmi by se možná dalo ještě jednou vyškrabat nahoru a dat rekord 15,5 kola a 16x pokořit Lysou (zbylo nám cca 45 minut, dohromady tedy 95 minut).

Upgradovaný diplom.

Pár čísel na závěr.

Maňasss: 70 km, 9 hodin 3 minuty, 5370 metrů převýšení, - 7 gelů, 4 tabletky, půl balení regeneru, + 5 presíček, nějaký to jídlo mezitím. 

Jo ještě musím pochválit boty. Orocky opět letos válely, zejména v prvních kolech jsem se nemusel bát ledu a z Lysé jsem v podstatě skoro letěl, i v pozdějších kolech podržely. Když jsem je po závodě balil do tašky zjistil jsem, že na botách zůstaly na každé botě asi 2 hřeby. Není divu, když si vzpomenu, že celý seběh byl v v podstatě po šutrech a ledu. No nic, budu z nich budu mít zelený talony, stejně by si letos moc nezazávodily.

Vaša: 106km, 14 hodin 6 minut, 8055 metrů převýšení, ze zápisu 2 birely, 1 plzeň + nějaký ty gelíky a jídlo. 

Opět smekám před Vašou, nastoupat přes 8000 m, téměř zdolat Anapůrnu (8091m). Naběhat přes 100 km na to on je z Pražský stovky zvyklý, ale takhle do kopce to asi fakt těžko bylo.

To byl můj letošní běžecký vrchol sezóny, teď už se budu jen věnovat silničce a lyžím (pokud teda něco napadne). Rány jsem si vylízal celkem rychle, včera (středa) jsem už seděl na kole a vypadá to, že můžu plně pokračovat v přípravě na jaro. Ohledně lyží, strašně rád bych už vyzkoušel své nové bauerky, ale se sněhem v Orlických to moc dobře nevypadá. Zrušil se Orlický maraton, tak uvidíme jestli bude bude dost sněhu na Lanové délky či Jelymana. První březnový víkend se jede tradiční 24 hodinovka na lyžích na Paprsku, tak uvidíme jestli bude sníh a Vašu překecám.

Na závěr bych chtěl všem poděkovat za podporu, překvapilo nás kolik lidí závod sledovalo. Vážíme si každého povzbuzení, určitě nám to dodalo síly. DĚKUJEM !!