úterý 12. března 2013

VT Albrechtice a Xtremor a LIpica Open.

Lampionová sezóna se pomalu blíží, tak je potřeba už pomalu a jistě přidávat stále více mapových tréninků. Já mapovou přípravu zahájil Magnusím soustředěním v Albrechticích. V pátek byl naplánovaný nočák, sobota dopoledne sudá-lichá, odpoledne okruhy. V neděli obávaný Kuňka kros a nakonec zrušený odpolední, technicky zaměřený trénink opět pod Kunětickou horou.

Hned při vylézání z auta v Albrechticích nás se Staroušem ohromila cedule u místní hospody "Svijany 11°", takže o důkladné večerní regenerace bylo postaráno. Předtím jsme museli odběhnout nočák, kde jsem opět potvrdil svojí neschopnost proběhnout při hromadných startech dámské přirození správně. Asi se na tuto rozdělovací metodu budu muset v budoucnu zaměřit. Do věčných lovišť mě pak poslalo trestné kolečko alá Martin Fourcard.

Vynechaná jedna větev dámského přirození.
Biatlonový trestný okruh.
Při sobotní sudé-liché jsme se měli konečně proběhnout, do dvojce jsem vyfasoval Magnusího Žaluda (Vořech). Běželo se na demoverzi choceňské mapy Písák. Celkem nudnou trať zpestřilo jen to, že jsem zhruba od 1/3 tratí potřeboval na mega velkou, což mě přinutilo k naprosto plynulému výkonu.

Finish sudé-liché, Žalud je mi v patách. (photo by Starouš)
Odpoledne přišel na řadu trochu techničtější trénink, který jsem měl v planu jít rychleji. Jednalo se o spojované okruhy na různých mapách - paměťák, vrstevnicovka, osekaná mapa a normální mapa. 3D rerun je tady. Večer jsme magnusím mlaďochům zprovoznili Catching features po siti a šli regenerovat na Svijánky.

Catching features training center. (photo by Rouman)
Po Svijankách šla už většina spát, přeci jenom před krosem na Kuňce měl každý respekt. Já kokos se zdržel při čistění zubů a do ranních hodin se Staroušem dopíjel petku vína od Roumana. (viz. petka uprostřed předchozí fotky). Každopádně hned ráno po probuzení jsem tušil, že Kuňka kros se změní na Chcípneš kros. Naprosto dementní metoda 60min + 1 kolo mě odsoudila k záhubě.

1. kolo Kuňka krosu.
Ještě asi v podnapilém stavu jsem v čele odkroužil 2 kola, pak se poslušně zařadil na samý chvost. Jenže to byl teprv začátek. Někde v průběhu 4 kola jsem definitivně odpadl a začal běh proti chronometru. Konec byl opravdu výživný, bojoval jsem za Spartu co to šlo. Výsledných 14850 m za 82 min je toho důkazem. Na výsledky je o trochu lepši pohled, ale negativní vzpomínky převladají....tady už se asi taky nikdy neukážu.

Mám běžet v turbanu? (photo by Starouš)
Ještě vybroušený styl. (photo by Starouš)
Po krose měla přijít poslední odpolední fázička, ale všichni byli tak prošití, že ji sám velký Aljoša zrušil. Po  pressíčku a obídku pod Kuňkou nás čekala cesta dom a večer zasloužená saunička.

Během soustředění mi Rouman řekl, že má místo v autě na Lipici (Slovinsko). Nejdřív jsem rezolutně odmítl. Ani náhodou diplomka volá. Po čase jsem si začal uvědomovat, že to tak horké nebude a že bych mohl jet. Ve středu ráno mi Slovinci potvrdili ubytování a já se našel ve startovce, tak jsme mohli odpoledne vyrazit. Čekaly na nás 4 dny závodění. Nejprve 2 etapy Extremoru. V sobotu a v neděli populární Lipica Open, který je často prvním testovacím závodem pro reprezentace blízkých zemí.

Před závodem při okukování terénu.
První 2 etapy jsem pasoval do role tréninkových závodů, hlavní cíl byl jít bez chyb, zbytečně nespěchat hlídat si mapu a dávat bacha na nohy. Krasový terén byl opravdu náročný, téměř při každém závodě kotníky zažívaly středověk. Já měl velké problémy se čtením mapy při vyšší rychlosti. Většinou jsem jako manekýna hopkal přes kamenná pole a závrty. První 2 etapy jsem se furt nemohl srovnat s mapou. Generalizaci šutrů jsem opravdu nechápal, takže jsem se dost často cítil jak Alenka v říší divů. Občas jsem si říkal, jestli by nebylo lepší to celé obejít pěšky. V každém závodě jsem vysekl 2-3 chyby, které by neudělal ani průměrně inteligentní šimpanz. Radost jsem sice moc neměl, ale byla to letos první (hodně těžká) mapa a za pobavení večer u 3D rerunu to stálo. Nebojte podělím se.... mapy jsou v archívu a 3D rerun tady a tady.

Ukázka jak se to nemá dělat.
Takhle zase jo, naprosto odlišné volby a téměř totožný čas.
Po druhé etapě jsme vyrazily na výlet do Terstu. Byl jsem docela unaveňoučkej a tak mozek trochu protestoval a nechtěl o kultuře ani slyšet. Naštěstí touha po pár keškách byla silnější a nakonec mě neminulo ani zasloužené pressíčko v talošské kavarničce u hlavního náměstí.

Třeba takový palác bude jednou můj.
Můj hlavní závod měl teprve přijít, jako hlavní test jsem si určil sobotní long na Lipica Open. Trať s parametry 10 km a 275m převýšení. Snažil jsem se opravdu svědomitě připravit, žádný alkohol, protahováníčko, automasáž a spinkat jsem šel okolo 22h. Jenže jsem přehlédl jeden menší detail a to, že jsem jako obvykle na těchto závodech startoval úplně na konci. Protože celé 4 dny pršelo tak jsem 3,5 hodiny proseděl v autě a poslouchal Duklu vozovnu pořád dokola. O písničku se také podělím.


Po hodině se všichni začali vracet z lesa a mě čekalo stále dlouhé čekání. Poslouchat zážitky ostatních bylo fakt na bednu. Radši jsem šel dřív na start a tam mokl. Už dopředu jsem věděl, že závod asi nebude nic moc. Hned v úvodní části tratě jsem nějak nepochopil skalní bloky a z vytáhl z rukávu chyby  přes 8 min. 

Takhle se to znovu nemá dělat.
Aspoň trochu do závodního tempa jsem se dostal po druhé půlce tratě. Při výměně mapy jsem si řekl, že to zkusím znova trochu nakopnout a jít bez chyby, což se podařilo. Při srovnání jsem na Olafa ztratil 1:09 a na 1,6 km dlouhém úseku naběhl zhruba o 18m víc. Už "jen" zbývá jít takto celou trať. 

Srovnání poslední části s Olafem.
Poslední etapou byl kratší middle, taktika pro tento závod opět jasná, "full speed, no mistakes". Ne bylo potřeba si trochu zpravit náladu a ujistit se, že nejsem úplnej retard. Ze začátku jsem byl trochu tužší a udělal drobné chybky, ale zhruba v půlce trati jsem doběh pár Belgičanů (měli stejné dresy, jestli i domácnost to nevím). Hned se zformoval vláček, kde já byl většinou tou lokomotivou. Pak na mě při cestě na 16k přišla minikrize a já se přesunul na pozici jídelního vozu. Bohužel to se mi samozřejmě stalo osudné a hned jsem se nechal stáhnout do chyby. Zavěr? NIKDY NELEZTE DO JÍDELÁKU!!

Zásadní volba hned na 2K a porovnáni s vitězem závodu Magnem Dæhlim.
Na 11K jsem zkusil oběhnout závrty, tato volba nebyla správná.
A nakonec chyba z jídeláku na 16K, to byla hlavní překážka dobrého výsledku.
Po závěrečném middlu jsme se už jen naskládali do auta směřovali směr CZ. Celkem nudnou cestu občas zpestřily punkové písničky nebo hledání Mekáče. Až na území ČR, jsi všichni členové posádky v autě mohli skutečně užít live koncert Totálního nasazení revival. Jako klasicky jsem chytl hodinovou BrnoDepresi, takže jsme jí s Roumanem šli spláchnout do místního baru. To, že Brno je prostě....Brno jen potvrdila ranní pokuta za špatné parkování. 

Celkově bych prodloužený hodnotil celkem pozitivně. O-sezona už klepe na dveře, takže každá minuta navíc strávená s mapou v ruce určitě není k zahození.