Exams, party and Xmas time - last weeks in Trondheim!!

Yeah, title really reflects what I did last two weeks. Of course some running missing, but its still almost the same. NTNUI has very good training plan which actually really fits to me. Still twice a week intervals, treshold training, fotball and some strength exercises and weekends longer trainings.

In fisrt week of december I had 3 exams in 3 days. Quite hardcore task for me, but I survived and maybe also everything passed. Yes, I still dont know the results, they will let me know after Xmas, really stupid norwegian system. But who cares, first exam period is done. Lets looking forward to another one in my beer country after Xmas. 

Almost every norwegian exam looks like that, gym and lots of people.

There is one thing which should be mentioned. I was really crazy during the studying so I started with developing of theory of craziness. Guys, its really true and it works, so be very careful with studying.

It was pretty clear, that after exams is going to be nice training period and Xmas time. Last Thursday was quite great. We spend some time at the main square in Trondheim, just to get Xmas mood. But it was -15°C so we spend most of time in McDonald´s. I wanted to buy big norwegian flag, finally we found some place where we could buy it, but flags was sold. Anyway Spanish guys invited me to dinner. As a Czech I couldnt say no.

Me and Jorge and something between ponny and horse.

Me and Ramon at Xmas market.

Dinner was fine, everybody prepared some food, I grilled salmon and make salmon salad. One of the my best dish which I could "cook". But I was not prepared for drinking home made wine. I came just from training without big meal. I drunk "just" 6 cups and just came closer to my norwegian drinking maximum.

Spanish dinner.

We had a great time, but it was not so great in the morning. I woke up in sofa with really big hangover cracking my head. I tried to solve this problem somehow. Best method describe next picture.Its very useful and I think that I am going to use it very often this Xmas time.

Sleeping in freezer.

I overslept almost all day, but I had a interval training at 17:00. 6x 950m each about 3.10min was not so bad, but my stomach was not in a perfect condition  Anyway I survived and  found out that I will never  drink this shitty wine again.

Today is the 3rd advent Sunday. I am quite tired after long training and some special running exercises so I am just enjoying my 3rd advent beer. 

My advent beer  "candles".

Next week will be quite crazy, traveling home on Thurday, lots of beers in Prague, my favourite music band koncert and other crazy stuff with my closest friends. On Sunday will be  ZLS 2012 of course. Everybody is welcome, come and run nice sprint just before Xmas day. Czech invitation is here.

Merry Xmas folkens !!!!

Snakker du norsk ??

Halla, jeg har norsk eksamen på mandag. En del  av eksamen er essay, så jeg skall skrive på norsk i dag. Jeg tok noen snuss og jeg drikker kjempe ekspansiv og fæl øl som norsk stile. Jeg håper det vil lettere å skrive for meg, men unnskyld mange feil i denne teksten.

Jeg vil ikke skrive om trening med NTNUI i dag. Jeg skal vise deg noen norsk musikkhitene, som er så kult.

Første sang er fra Alina Devecerski - Flytta på deg.

Jeg valgte sang med teksten, så du kan forstå bedre. Dette er typisk disco sang, som spilles på Gossip hver time.

Lignende disco sang er Før du går fra Sirkus Eliassen.

Neste sang er litt gal, men jeg liker denne melodien. Oro Jaska Beana - The Blacksheeps.

Er noen fra nordmenn, som vet hva Oro Jaska Beana betyr? Fordi jeg har ingen idé.

Siste to sang er liten gaven for alle NTNUIer. Min favoritt sang fra Tsjekkia, som beskriver mine følelser nå. Dette klipp kanskje hjelper dere å forstå. Wohnout - Svaz Českých bohémů.

Virkelig siste sang er fra min favoritt musikk gruppen Vypsaná fixa - Antidepresivní rybička. 

Teksten er malt i klipp. Jeg går på konsert av denne gruppen 20.12 i Prag.

Klokka er 3:00, jeg er sliten og jeg har ikke andre øl. Så sover god folkens !!

SPEED UP aneb zkouškové je za dveřmi!!

Zkouškové se pomalu blíží, tak se měl tento týden dost napilno. Poslední pondělní přednášky mi jen připomněly, že to to bude peklíčko. 3 zkoušky ve 3 dnech tomu říkám norský styl! Snad se s tím nějak poperu. Vždycky jsem tvrdil, že o zkouškovém člověk nejvíc točí. Znáte to, radši 3x uklidíte pokoj, uděláte dalších 10 věcí a pak jdete radši běhat, přestože se vám vůbec nechce a venku je hnusně.Vždycky mám v tréninkáči velmi oslnivá čísla v tomto období.  

NTNU má zkouškové od začátku prosince. Tenhle týden sice ještě nebylo zkouškové, ale škola už nebyla a já musel zase udělat pár věcí do mé  lampionové diplomky, takže tím pádem muselo proběhnout i následné testování. Když jsem si přečetl mail od NTNUI trenérů, bylo mi jasné, že to bude hardcore speed týden se třemi fázemi intervalů.

Pondělní klasika, posilováníčko a protahovaníčko počítám spíš už jako relax. V úterý přišla první várka intervalů 6x5min na poměrně kopcovitém okruhu, cítil jsem se krásně lehounce a tak nebyl problém držet se  v elitní společnosti naspeedovaných Norů. V úterý večer přišel email se zařazením "prahového treninku". Principem je běžet těsně nad hranici ANP po delší dobu (ne na max), kdy se vám začne hromadit laktát ve svalech. V našem případě 40 minut. Byl na to připraven opravdu hezký okruh ve městě. Vůbec jsme nevěděl, co od toho očekávat, tak jsem se zařadil do NTNUI vláčku  a snažil se jít okolo 3:45 na kilák, nakonec z toho bylo 11 km za 43 minut, celkem palba. Z logů můžete vidět, že jsem si celkem šáhnul.

Mapa s logem "prahového treninku".

Log z hodinek.

Ve čtvrtek jsem se probudil trošku víc tuhej a večerní fotbálek to moc nezlepšil. Trefil jsem snad 10 tyček. V pátek byla naplánována další specialitka. Ruské intervaly na dráze. Pokusím se to jednoduše vysvětlit. Celý trénink se provádí ve trojicích. 2 lidi běží a 1 odpočívá. Jeden vždy vede, druhý se ho snaží následovat, po polovině intervalu si jde ten co pronásledoval na půl intervalu odpočnout a vystřídá toho, co odpočíval. Fígl je v tom, že když vedete, tak běžíte co to dá a pak na vás nastoupí ten odpočatý a vy ho musíte stále stíhat. My jsme šli 6x900 s časy okolo 3:10. Prostě se totálně zmáčknete. Já se zmáčkl možná až moc. Btw. běhali jsme na tartatu, který byl okolo tribun na hokejovém stadionu, kde probíhal trénink hokejistů RBK (eliteserien). Fakt vostrost!

Ruské intervaly. (photo by Rasmus)

Rychlostní týden pokračoval měřeným sobotním terénním krosem. Už jsem si myslel, že mě tu v Norsku nic nepřekvapí, ale po okouknutí okruhu (3 km), jsem si zase rychle uvědomil, kde jsem. 

Mapa krosu,

Druhý z prudkých kopců. (photo by Rasmus)

Vzorně jsem reprezentoval Vamberk. (photo by Rasmus)

Místy i nejaký ten sníh se objevil. (photo by Rasmus)

Bažinaté části. (photo by Rasmus)

Dobíhám a zase reprezentuji, tentokrát dámskou kolekci vambereckých dresů. (photo by Rasmus)

Běželi jsme 2 okruhy, celkem tedy 6km. Rekord drží Fabian Hertner 31:49, šel ho někdy během letní přípravy na WOC 2010.  Kros byl dokonalým prověřením pravého lampióna, výběhy a seběhy (některé neběhatelné), silové bažinaté pasáže (místy sníh do půl lýtek), rychlé úseky po cestách (v našem případě spíš dráha pro Martinu Sáblíkovou), lesní traverz (všude klacky a spadlé stromy) a dokonce přeběh potoka (mrznoucí voda po kolena). Jednotlivé části byly navíc odděleny kontrolami, takže po doběhu každý mohl krásně vidět části, kde dostává kotel a na ty se v tréninku zaměřit. Z mých mezičasu jsem zjistil to, co jsem věděl, aniž bych vůbec nějaký norský kros běžel. Do běhatelných kopců je to bída, naopak na cestách Norové moc nestíhají. Celkem mě překvapilo, že jsem si vůbec nevedl spatně v neběhatelných kopcích (vždycky jsem chtěl být horolezcem :-D). Zato obecně v sebězích je to nic moc, neumím hold vypnout mozek. 

Týden zakončil tradiční dlouhý výběh na Liaåsen, jasno okolo -3°C a krásných 24km. Večer jsem se ještě já blbec nechal ukecat na bežecké posilování.

Posilování v tělárně. (photo by Rasmus)

Pokud by vás zajímaly čísla za tento týden: 83 km běhu ( 29 km III. intenzita), 8,8 hodin běhu,  11,3 hodiny celkové zátěže.

Tímto končí 1. cyklus nového tréninkového roku. Prohlédl jsem si tedy i tyto magická čísla.Tady jsou některé z nich: 23 hodin běhu, 208 km, 30 hodin celkové zátěže.

Více o tréninkové přípravě NTNUI na NTNUI blogu.

Mimo trénink, se samozřejmě teď jen učím! Dneska jsme u spolubydlícího našli stříhací strojek. Kadeřnictví je tu v Trondheimu jedna z nejdražších věcí - 200 NOK. Takže si asi dovedete představit jaký jsem měl háro. Jorge se jen usmál a už připravoval židli. Docela jsem se bál, ale to jsem netušil, že je fakt mástr. 

Už nebylo cesty zpět.

Norsk style!!!

Tohle po nás zbylo.

Nový styl!!

Takže jsme zjistili, že si na kolejích otevřeme kadeřnictví pro erasmáky a seženeme tím prachy na rozlučkovou párty. Nějací zájemci? Diář objednávek bude brzo plný!

NSM STYLE !!!!

Minulý víkend jsem se s NTNUI vydal na dlouho očekávanou akci - Nordiska Student Mästerskampen, neboli Akademické mistrovství Skandinávie. Tento víkend nebyl pro žádná ořezávátka. Tři mistrovské závody během 3 dnů se stálou (a to dost vysokou) hladinkou alkoholu v krvi.

Cesta byla vražedná, autobusem do švédské Karlskrony je to z Trondheimu 16 hodin. Vyrazily jsme ve čtvrtek ve 23 hodin. Po tradičním fotbálku jsem byl celkem mrtvý, takže jsem rychle usnul a probudil se asi v 6 ráno při čůrací pauze za Oslem. Další zastávka byla v prvním systembolagetu (obchod s alkoholem) ve Švédsku. Každý nakoupil neuvěřitelné množství chlastu a očekávaný bankett buss mohl začít.

Bankett buss no. 1

Bankett buss no. 2.

BJ.

Do Karlskrony, jsme výrazně posilnění dorazily okolo 16 hodiny, v 19 hodin byl start nočního sprintu. V duchu jsem si říkal, že budeme mít čas vystřízlivět. Bohužel jsem se mýlil, po příjezdu se začalo pít ještě víc. Odchod na start s flaškou Minttu toho byl důkazem. Bohužel to je to poslední, co si tak nějak normálně pamatuji. Pak už mám jen pár záblesků ze sauny a univerzitní diskotéky, kde se nedalo platit kartou, takže jsme se tam moc dlouho neohřáli.

Party v OL-pub.

Přesunuli jsme se do tělárny, kde nám však borec oznámil, že nepůjdou zasnout světla. Nikdo v tu dobu netušil co to znamená. Nekonečnou párty už nemohlo vůbec nic zastavit. Pomohla k tomu i tahle stále dokola hrající písnička, která nás prostě nenechala usnout.

Zázrakem se mi povedlo někdy k ránu odpadnout, probudil jsem uprostřed tělocvičny v 8 ráno. Za hodinu odjížděl autobus na místo startu sobotního longu. Pořadatelé připravili 2 druhy tratí. Normální long a trať nazvanou Party animals, kde se opět popíjel nějaký ten alkohol. Já se již dříve přihlásil na long, abych mohl poměřit sily třeba i Johanem Runessonem, Ollem Boströmem či Jesperem Lysellem. Neběželo se mi špatně, par chybek tam bylo, ale vzhledem ke stavu to bylo dobré. Na občerstvovačce, 3 kontroly před cílem jsem byl zastaven a musel jsem vypít panáka čehosi. Když jsem se rozhlídnul bylo mi jasný, že to zase špatně dopadne. Pokračovalo se v pití v norském stylu. Já se po doběhu vrátil na tu občerstvovačku - do teď nevím jestli to nebyla chyba !!!

Ståle a Erik

Rasmus v neoprénu.

Olav, Simon a bongo.

Takže si opět na hodně věcí nevzpomínám po pití piva bongem. Procitl jsem opět v tělocvičně asi 2 hodiny před závěrečným banketem. Ten byl v místní nóbl radnici a tak se celé NTNUI hodilo do gala.

Stůl NTNUI.

Z banketu si pamatuji nejvíc. Začalo se šampáněm ve výstavní síni s obrazy (nejlevnější 2500 NOK), následoval desert a hlavní chod ve velkém sále radnice. Po jídle probíhalo vyhlášení všech závodů. Třešničkou na dortu byla ochutnávka vín a představování všech univerzit. NTNUI si dokonce zazpívalo svoji oblíbenou studentskou hymnu na pódiu. Po banketu byla diskotéka, všichni se skvěle bavili, až do chvíle, kdy vše zastavil pořadatel s tím, že někdo vylez na střechu radnice a že musíme ven. V tu dobu nám to bylo jedno. Každý byl řádně posilněn a byl domluven další klub. Přišli jsme tam, ale borygárd chtěl lístek. Samozřejmě jsme ho neměli a tak jsme se zeptali, jestli si ho můžeme koupit. On s ledovým klidem odpověděl, že ne. Takhle bylo celé NTNUI vyřazeno z další party. Asi po 20 minutách nadávání na Švédy jsme se rozhodli zapít žal v tělocvičně, stejně se tam nedalo spát díky světlům. Rozjela se další série popíjení v sauně. Co si pamatuji tak jsme tam byli strašně dlouho, dokud někdo z ožralých Norů nezmáčkl to červené tlačítko na ohlašování požáru. Začala houkat siréna, přiběhl pořadatel křičel všichni ven. Jen s ručníkem jsem šel ven, byla celkem kosa. Do 5 min tam byli hasiči. Pak už se tam jen dotyčný asi půl hodiny hádal s pořadatelem a hasiči. Planý poplach prý stojí  10 000 SEK, nevím jak to dopadlo. My popíjeli dál, protože nám byla venku strašná zima. To bylo zase tak nějak to poslední co si pamatuji, ráno jsem se probudil zase úplně jinde než jsem spal. 

Kupodivu mi nebylo ani moc blbě. V 10 hodin byl start dvoučlenných štafet. Každý běžel 2 kola, nejprve po městě a poté v přilehlých parcích. Já rozbíhal. Moc se mi to nepovedlo, protože jsem si spletl startovní lampion a vyběhl spolu s dalšími blbci za úplně jiný barák. Sice to byla jediná chyba, ale ve městě strašně veliká. Druhé kolo jsem si opravdu užil a šel parádně, full speed no mistakes.

Poslední věc co nás čekala na NSM 2013, byl "už jen" závěrečný bankett buss domů. Následujících 16 hodin zpět do Trondheimu bylo krutých, vrátili jsme se v pondělí ve 4 ráno. Podrobnosti si radši už nechám pro sebe. 

ZÚČTOVÁNÍ ???

• Závody a terény hezké, bohužel si je člověk nemohl užít moc střízlivý. (mapy dodám snad později)

• Pití v norském stylu - alá opij se rychle, vypij vše, znič vše. Takže některé situace a činy byly daleko za  hranicí českého normálu.

• Po NSM ve mě zůstalo hodně vzpomínek a tak to přece má být!!! 

BTW. i v NTNUI již začala nová sezóna a dlouhé hodiny dřiny. Vše teď směřuje k 10mile. Skoro každý den kolektivní trénink nám pomáhá se důkladně připravit. Pro ukázku jen log z úterních nočních intervalů - 6x8 minut terénem (celkem 97 min běhu) bych sám v životě neodběhl, ale s 10 kolegy běžíte jak vítr a ani o tom nevíte. Jen pak večer, když máte dělat diplomku, si tělo uvědomí, že ho všechno bolí a vy musíte jít spát. 

Noční intervaly 6*8 minut terén.

Ve zbytku týdne mě čeká čtvrteční fotbálek, páteční test na dráze - 3 km a víkendové lyže, na které se už zase hodně těším.

Hlasujte v nové anketě!!!!

Sněhu kupy a první lyžovačka !!!

Již minulý víkend strašili na yr.no, že bude přituhovat. Měl dokonce napadnout i nějaký ten sníh. V hloubi duše jsem tomu moc nevěřil. V pondělí ještě poprcháválo a NTNUI mělo na plánu noční prolog k pátému závodu KKC. Nevím jestli jsem se zmiňoval, vítěz celého seriálu nočáků (6 závodů), vyhrává roční předplatné benzínkového kafe do plastového hrnku (KKC - Kaffekopp cup - Kafehrnek pohár ). Podle ztrát z tohoto prologu se poté ve středu startovalo do KKC 5. Tento závod se běžel ve vrcholových partiích místních minihor a jelikož během středy byl již nepatrný poprašek dole v Trondheimu, bylo mi jasné, že tam nahoře to bude asi nejspíš trochu stopovaná. Přesně tak to i bylo, do startu napadlo cca 10 cm prašanu, takže se člověk bořil nejen v bažinách, ale také ve sněhu. Celé to byla celkem mrtě palba, jen čekovat směr a ostatní lidi, super trénink na Tiomilu. Z celého závodu si pamatuji to, že mi celou dobu mrzl palec na kterém jsem měl palcovku, 2 velké chyby, ve kterých jsem zhruba s 10 lidmi důkladně pročesal přilehlé okolí kontrol a poté neuvěřitelnou vánici od 8 kontroly až do cíle, která mi připomínala Vánoce a Zlatonedělní sprint (Už se těšíte? Těšte!!). Na závěr musím jen dodat, že jsem si doma nechal EMITku a tak jsem tohle všechno podstoupil bez nároku být  klasifikován ve výsledcích. Ale co, trénink dobrý. Navíc to celé pak napravila saunička a následná pořadatelská večeře. 

Ve čtvrtek ráno jsem se probudil celý rozlámaný po nočáku, podíval se z okna a pohled byl asi takový:

Čtvrteční pohled z okna.

Musel jsem do školy, takže sem vybalil pohorky a šlo se:

Cesta do školy.

Před školou mě jen pobavila zasněžená kola:

Před školou.

Večer jsme jako obvykle vyrazili na fotbálek, avšak tentokráte již do haly na Dragvoll. Po hodině a půl jsem byl totálně v kytkách. Ani nevím kdo vyhrál. Možná já, sám nad sebou.

O víkendu byly naplánovány první lyže. Někteří blázni byli už v pátek a tak mi bylo doporučeno vzít lyže na skate. Jako vždy jsem byl líný vstávat o hodinu dříve a glidrovat, tak jsem tam nechal cosi z loňska. Už při prvním píchnutí jsem věděl, že to nebyl dobrý nápad. Myslel jsem, že mám místo skluznice šmirgl. Nadřel jsem se 2x víc, ale aspoň mi to nejelo z kopce moc rychle a já si mohl v klídku užívat nádherných výhledů. Výhledů jsem si užíval asi 10 minut, páč potom se Norové rozkoukali a začínali za to brát a já byl rád, že visel na ocásku. Napoprvé z toho bylo 90 minut a 17 km.

Ručičky celkem bolely.

Na neděli jsem přemáznul, nechtěl jsem se utrápit a hlavně jsem chtěl trochu poškádlit Noráky. Počasí bylo super, azuro, sluníčko a asi -3°C. Auto jsme nechali trochu níž, abychom to neměli úplně zadarmo jako včera. Lyže mi jely parádně, tratě nahoru dolů, v 5 lidech jsme se celkem hecovali. Připadal jsem si celkem lehce a tak jsem v kopcích občas zrychlil. Užili jsme si to. Na log se můžete podívat tady. 

Mapa lyžařských tratí na Byrmarce.

Výhled na Trondheimfjord.

Rozptýlená skupinovka.

Místní magistrála 

Jak se dalo předpokládat, Norsko je pro lyžování země zaslíbená. Hezké tratě, krásná příroda, ještě krásnější Norky od hlavy až patě oblečené v Bjornovi Daehliem. To všechno na konci října!! Co víc si přát!!

Nejkrutější na tom je, že tento víkend jsem lyžoval a ten příští jedeme do švédské Karlskrony na akademické mistrovství Skandinávie, takže zase mapu do ruky a hurá lampiónovat (prý to bude neskutečná kalba).

Hosti do domu a cabin trip ! ! !

Jak už jsem avizoval do Trondheimu se za mnou přijeli podívat Dusky s Vencou. Suprová týdenní chlapská jízda mě naprosto vyčerpala. Celý týden sem pečlivě naplánoval. Hlavní akcí měl být 3-denní výlet do pustého Norska plného překrásných výhledů, bažin a samoty.

K tomuto výletu jsme se museli však nejdřív doslova propít, abychom jednak nenesli tolik zátěže a hlavně nabrali dostatek sil. První české pivko po 3 měsících ve mě zmizelo bleskově a milióny mozkových buněk začaly rychle umírat, ale koho to zajímalo, ta chuť byla neodolatelná.

Spokojenost sama.

Neděle utekla celkem rychle s Duskym jsme se jeli proběhnout na Bymarku a Venca nečekaně spal. Šetřil síly na pondělí, asi tušil, že to nebude procházka norskou zahradou. Já už dopředu věděl, že to nebude žádná sranda, ale jsme přece lampióni a něco vydržíme.

Celá absolvovaná trasa (barevně jednotlivé dny, autíčko - stopnuté auto, postýlka - kabina).

Čekalo nás více než 60 km s převýšením 1360 m, navíc vše okořeněno drsnou norskou přírodou. Cíl prvního dne byl jasný, dostat se na kabinu Lynhøgen. Pohodovým tempem jsme vyrazili z městečka Klæbu a asi po pul hodině chůze Dusky jen tak ze srandy zkusil mávnout na auto, které kolem projíždělo. To nám zastavilo. Z auta vylez vousatý borec a já se mu norsko-anglicky snažil vysvětlit, že chceme k velkému jezeru. Pochopil a nám se zkrátila cesta ke kabině o 10 km. V tu chvíli jsme netušili jak moc nám to pomohlo. Chlápkovi jsme dali 2 pivka (později jsme toho fest litovali) a od jezera jsme již vyrazili po svých. Nejprve po cestě a pak údolím podél říčky až nahoru na bažinatou pláň. Tam jsme se napojili na cestu a po ní pokračovali asi 5 km. V dálce jsme pozorovali zasněžené vrcholky. Bylo mi jasné, že je budeme muset překovat, protože kabina byla právě tím směrem. Když cesta skončila, čekaly nás "pouhé" 3 kilometry lesem. Jenže pěkně do kopce, později i po kotníky ve sněhu. Já si užíval první sníh a zařezané údolí překovával jako kamzík. Dusky vše nadšeně fotil, jen na Vencoj byla trochu znát únava. Naštěstí kabinu jsme našli bez problému a tak jsme měli kde přečkat noc. Zatopili jsme v kamnech, uvařili jídlo a naštípali dříví na noc. Otevřeli jsme pivka a začali si užívat samoty, venku se začal zvedat mega vítr. Jen sem se modlil, aby ráno bylo hezky. Protože jsme s Duskym spali v bikeroj (spacák, ve kterém je mi k ránu zima i v tělárně), museli jsme topit celou noc. To znamenalo zhruba každý 2 hodiny narvat kamna dřívím. Hlavní topič akce Venca se pohotově nabídl, že topení přes noc obstará. Bohužel nikdo netušil, že po druhé šichtě usne a na dříví ani nesáhne. Během noci jsem znovu zatopil a Dusky k ránu přiložil. Dočkali jsme se rána. Když jsem vyšel ven se vyčůrat, naskytl se mi neuvěřitelný výhled na okolní krajinu při východu slunce. Miluji ten pocit samoty, široko daleko nikdo, nejbližší civilizace 20 km.

Sníh na hřebenu.

Lynhøgen.

Lynhøgen.

Povedená partička.

Druhý den nás čekala daleko těžší zkouška. Protože na další kabinu to bylo 15 km vzduchem. Zdálo se být jednodušší zvolit obcházečku, která měřila zhruba 35 km. Museli jsme proto vyjít co nejdříve. Asi okolo 9 ráno jsme vyrazili a ještě plní sil pózovali Duskymu na fotkách za překrásného počasí (5°C, jasno, vítr). Museli jsme znovu překonat hřeben, ale tentokrát  nám to bylo naprosto jedno, všichni jsme si to užívali.

Póza no. 1.

Sparta 4EVER.

Na cestě.

Energie rychle ubývala. Podklad byl náročný, přimrzlé bažiny, mech, borůvky, navíc stále nahoru dolů. Cesta nám připomínala pána prstenů, asi ve 100 metrových rozestupech jsme kráčeli rovnou za nosem do neznáma. Skoro jsme nemluvili, jen vnímali okolní přírodu a přemýšleli. Klid vyrušil jen můj výkřik "čumte sobi!" Dusky nezaváhal a stihl je vyfotit.

Sobi.

Začínal jsem mít pomalu strach, protože jsme šli strašně pomalu a k asfaltce to bylo stále dost daleko, Venca nepromluvil víc než 2 hodiny a já překonával první krizi. Zahnal jsem jí nejlevnějším norským párkem. Dalším vyrušením klidného putování byla nutnost překonání asi 3 metry širokého potoka. Celkem jsme se pobavili, všici to zvládli a tak jsme mohli v klídku pokračovat. Po dalších 2 hodinách už se mluvilo o 106. Poprvé jsme trochu zanadávali, když jsme museli projít zarostlým svahem okolo jednoho jezera. Větší problém přišel o něco později. Mega bažina a pokusy o přejití suchou nohou. Nejdříve jsme hopkali z mechu na mech, ale uprostřed už to nešlo. Byli jsme v pasti. Já bezmocně stál koukl na Duskyho, on pokrčil rameny. Venca prohlásil, že se ne nějakou bažinu muže ... a šel jakoby nic. Tím nás naprosto rozsekal. Zapadl jen asi 2x po kotníky, tak jsme šli za ním. Dusky přehopkal taky v poho, samozřejmě jen já se v půlce propadl levou nohou po lýtko. Poprvé sem začal říkat nehezká slova o Norsku. Publikovat je radši nebudu. Po dalších několika hodinách nemluvení jsme došli na vytouženou asfaltku. Už nám zbývalo "jen" posledních 10 km. Vykračovali jsme si pohodovým tempíčkem, nohy už celkem bolely. Najednou jsme uslyšeli zvuk auta, rozzářili se nám oči a k nám dojela černá octávka.  Prosebně jsme se podívali na řidiče a on znovu zastavil.  Tentokrát nás to opravdu zachránilo, nedovedu si představit jak by jsme vypadali po dalších 10 km. Navíc nás čekala poslední tvrdá zkouška. Překonání horské řeky byl opravdu oříšek, kameny klouzaly a s batohem se moc dobře neskákalo.

Horská říčka.

Venca váhá, skočit či neskočit.

Na Flåkoiu jsme dorazili asi hodinu před západem slunce, takže akorát. Najedli se a roztopili kamna v nedaleké sauně. Po náročné tůře přišla opravdu vhod.

Skupinovka po sauničce.

Skupinovka Flåkoia,.

Večer už jsme jen popíjeli a bavili se. Ráno nás čekal jen asi 5 km dlouhý sešup na autobus do nedalekého Lundama a tím zpět do Trondheimu.

Zbytek středy byl odpočinkový, já si ještě večer šoupl nočák, vůbec se mi tam nechtělo, byl jsem unavený a i když byla mrtě kosa nakonec jsem nelitoval, protože to byl asi nejhezčí nočák, který jsem zatím v Norsku běžel.

Ve čtvrtek bylo naplánované mezistátní utkáni NOR x CZE ve fotbálku. Těsné vítězství jsme večer s Duskym oslavili v trondheimských clubech. Na tuto akci budeme jistě vzpomínat dlouho. Norway rulezzz !!

Fešný norský securiťák.

Zbytek týdne byl ryze kulturní, nejdříve procházka po Trondheimu, nakupování pohledů, modní přehlídka a poté fotbal místního Rosenborgu proti Sandnes Ulf. Fotbal nic moc, jedna penalta a asi 3 střely na bránu. Naštěstí jsme měli studentský lístek za 100 NOK. Je zajímavé na co všechno se dá v Norsku vysomrovat studentská sleva. Bohužel jsem si po tomto zápase nainstaloval FIFU 13, takže proto má článek tento týden   takové zpoždění.

Jeg liker RBK.

Lerkendal stadion.

Já s kánónem.

Myslím, že jsme z norského týdne vyždímali naprosté maximum. Já si ho mrtě užil a odnesl si zážitky, na které asi nikdy nezapomenu. Co si odvezli hosté? Vím, že Venca odjížděl s taškou plnou čokolád a nutel. Ale radši se jich zeptejte sami! Btw. oni mi sem přivezli lyže, takže já už netrpělivě čekám na to, až sníh dorazí i do Trondheimu..

Více fotek je tady.