úterý 23. října 2012

Hosti do domu a cabin trip ! ! !


Jak už jsem avizoval do Trondheimu se za mnou přijeli podívat Dusky s Vencou. Suprová týdenní chlapská jízda mě naprosto vyčerpala. Celý týden sem pečlivě naplánoval. Hlavní akcí měl být 3-denní výlet do pustého Norska plného překrásných výhledů, bažin a samoty.

K tomuto výletu jsme se museli však nejdřív doslova propít, abychom jednak nenesli tolik zátěže a hlavně nabrali dostatek sil. První české pivko po 3 měsících ve mě zmizelo bleskově a milióny mozkových buněk začaly rychle umírat, ale koho to zajímalo, ta chuť byla neodolatelná.

Spokojenost sama.
Neděle utekla celkem rychle s Duskym jsme se jeli proběhnout na Bymarku a Venca nečekaně spal. Šetřil síly na pondělí, asi tušil, že to nebude procházka norskou zahradou. Já už dopředu věděl, že to nebude žádná sranda, ale jsme přece lampióni a něco vydržíme.

Celá absolvovaná trasa (barevně jednotlivé dny, autíčko - stopnuté auto, postýlka - kabina).
Čekalo nás více než 60 km s převýšením 1360 m, navíc vše okořeněno drsnou norskou přírodou. Cíl prvního dne byl jasný, dostat se na kabinu Lynhøgen. Pohodovým tempem jsme vyrazili z městečka Klæbu a asi po pul hodině chůze Dusky jen tak ze srandy zkusil mávnout na auto, které kolem projíždělo. To nám zastavilo. Z auta vylez vousatý borec a já se mu norsko-anglicky snažil vysvětlit, že chceme k velkému jezeru. Pochopil a nám se zkrátila cesta ke kabině o 10 km. V tu chvíli jsme netušili jak moc nám to pomohlo. Chlápkovi jsme dali 2 pivka (později jsme toho fest litovali) a od jezera jsme již vyrazili po svých. Nejprve po cestě a pak údolím podél říčky až nahoru na bažinatou pláň. Tam jsme se napojili na cestu a po ní pokračovali asi 5 km. V dálce jsme pozorovali zasněžené vrcholky. Bylo mi jasné, že je budeme muset překovat, protože kabina byla právě tím směrem. Když cesta skončila, čekaly nás "pouhé" 3 kilometry lesem. Jenže pěkně do kopce, později i po kotníky ve sněhu. Já si užíval první sníh a zařezané údolí překovával jako kamzík. Dusky vše nadšeně fotil, jen na Vencoj byla trochu znát únava. Naštěstí kabinu jsme našli bez problému a tak jsme měli kde přečkat noc. Zatopili jsme v kamnech, uvařili jídlo a naštípali dříví na noc. Otevřeli jsme pivka a začali si užívat samoty, venku se začal zvedat mega vítr. Jen sem se modlil, aby ráno bylo hezky. Protože jsme s Duskym spali v bikeroj (spacák, ve kterém je mi k ránu zima i v tělárně), museli jsme topit celou noc. To znamenalo zhruba každý 2 hodiny narvat kamna dřívím. Hlavní topič akce Venca se pohotově nabídl, že topení přes noc obstará. Bohužel nikdo netušil, že po druhé šichtě usne a na dříví ani nesáhne. Během noci jsem znovu zatopil a Dusky k ránu přiložil. Dočkali jsme se rána. Když jsem vyšel ven se vyčůrat, naskytl se mi neuvěřitelný výhled na okolní krajinu při východu slunce. Miluji ten pocit samoty, široko daleko nikdo, nejbližší civilizace 20 km.

Sníh na hřebenu.
Lynhøgen.
Lynhøgen.
Povedená partička.
Druhý den nás čekala daleko těžší zkouška. Protože na další kabinu to bylo 15 km vzduchem. Zdálo se být jednodušší zvolit obcházečku, která měřila zhruba 35 km. Museli jsme proto vyjít co nejdříve. Asi okolo 9 ráno jsme vyrazili a ještě plní sil pózovali Duskymu na fotkách za překrásného počasí (5°C, jasno, vítr). Museli jsme znovu překonat hřeben, ale tentokrát  nám to bylo naprosto jedno, všichni jsme si to užívali.

Póza no. 1.
Sparta 4EVER.
Na cestě.
Energie rychle ubývala. Podklad byl náročný, přimrzlé bažiny, mech, borůvky, navíc stále nahoru dolů. Cesta nám připomínala pána prstenů, asi ve 100 metrových rozestupech jsme kráčeli rovnou za nosem do neznáma. Skoro jsme nemluvili, jen vnímali okolní přírodu a přemýšleli. Klid vyrušil jen můj výkřik "čumte sobi!" Dusky nezaváhal a stihl je vyfotit.

Sobi.
Začínal jsem mít pomalu strach, protože jsme šli strašně pomalu a k asfaltce to bylo stále dost daleko, Venca nepromluvil víc než 2 hodiny a já překonával první krizi. Zahnal jsem jí nejlevnějším norským párkem. Dalším vyrušením klidného putování byla nutnost překonání asi 3 metry širokého potoka. Celkem jsme se pobavili, všici to zvládli a tak jsme mohli v klídku pokračovat. Po dalších 2 hodinách už se mluvilo o 106. Poprvé jsme trochu zanadávali, když jsme museli projít zarostlým svahem okolo jednoho jezera. Větší problém přišel o něco později. Mega bažina a pokusy o přejití suchou nohou. Nejdříve jsme hopkali z mechu na mech, ale uprostřed už to nešlo. Byli jsme v pasti. Já bezmocně stál koukl na Duskyho, on pokrčil rameny. Venca prohlásil, že se ne nějakou bažinu muže ... a šel jakoby nic. Tím nás naprosto rozsekal. Zapadl jen asi 2x po kotníky, tak jsme šli za ním. Dusky přehopkal taky v poho, samozřejmě jen já se v půlce propadl levou nohou po lýtko. Poprvé sem začal říkat nehezká slova o Norsku. Publikovat je radši nebudu. Po dalších několika hodinách nemluvení jsme došli na vytouženou asfaltku. Už nám zbývalo "jen" posledních 10 km. Vykračovali jsme si pohodovým tempíčkem, nohy už celkem bolely. Najednou jsme uslyšeli zvuk auta, rozzářili se nám oči a k nám dojela černá octávka.  Prosebně jsme se podívali na řidiče a on znovu zastavil.  Tentokrát nás to opravdu zachránilo, nedovedu si představit jak by jsme vypadali po dalších 10 km. Navíc nás čekala poslední tvrdá zkouška. Překonání horské řeky byl opravdu oříšek, kameny klouzaly a s batohem se moc dobře neskákalo.

Horská říčka.
Venca váhá, skočit či neskočit.
Na Flåkoiu jsme dorazili asi hodinu před západem slunce, takže akorát. Najedli se a roztopili kamna v nedaleké sauně. Po náročné tůře přišla opravdu vhod.

Skupinovka po sauničce.
Skupinovka Flåkoia,.
Večer už jsme jen popíjeli a bavili se. Ráno nás čekal jen asi 5 km dlouhý sešup na autobus do nedalekého Lundama a tím zpět do Trondheimu.

Zbytek středy byl odpočinkový, já si ještě večer šoupl nočák, vůbec se mi tam nechtělo, byl jsem unavený a i když byla mrtě kosa nakonec jsem nelitoval, protože to byl asi nejhezčí nočák, který jsem zatím v Norsku běžel.

Ve čtvrtek bylo naplánované mezistátní utkáni NOR x CZE ve fotbálku. Těsné vítězství jsme večer s Duskym oslavili v trondheimských clubech. Na tuto akci budeme jistě vzpomínat dlouho. Norway rulezzz !!

Fešný norský securiťák.
Zbytek týdne byl ryze kulturní, nejdříve procházka po Trondheimu, nakupování pohledů, modní přehlídka a poté fotbal místního Rosenborgu proti Sandnes Ulf. Fotbal nic moc, jedna penalta a asi 3 střely na bránu. Naštěstí jsme měli studentský lístek za 100 NOK. Je zajímavé na co všechno se dá v Norsku vysomrovat studentská sleva. Bohužel jsem si po tomto zápase nainstaloval FIFU 13, takže proto má článek tento týden   takové zpoždění.

Jeg liker RBK.
Lerkendal stadion.
Já s kánónem.
Myslím, že jsme z norského týdne vyždímali naprosté maximum. Já si ho mrtě užil a odnesl si zážitky, na které asi nikdy nezapomenu. Co si odvezli hosté? Vím, že Venca odjížděl s taškou plnou čokolád a nutel. Ale radši se jich zeptejte sami! Btw. oni mi sem přivezli lyže, takže já už netrpělivě čekám na to, až sníh dorazí i do Trondheimu..

Více fotek je tady.




Žádné komentáře:

Okomentovat