První cyklo report aneb začátek sezony ve znamení časovek DP!!

Již v zimě jsem naznačoval, že letos se hodlám naplno věnovat kolu. Spousta lidi se ptá proč už neběhám a nelampionuju, co se stalo atd. Mám pro to hned více důvodů. Jednak už mě nebavilo to věčné běhaní po lese (nesnáším totiž smrad jehličí :-D ). Dál chci sám sobě a pár lidem dokázat, že člověk může dělat téměř každý sport na velmi vysoké úrovni. Hlavním důvodem je, že mě to prostě baví a začínám být na kolu jednoduše závislý a momentálně si užívám každou chvilku strávenou na silničce. 

Sezóna obvykle začala sérií časovek Dobrušského poháru, které jsou pouhým rozjezdem kolotoče závodů. Do těchto časovek jsem šel z plného tréninku, bez výrazných ambic, ale zároveň plný očekávání zda se projeví hodiny strávené na kole v základním období. 

První z nich Memoriál Jana Lamicha se konala již 13. dubna. Jednalo se o "Prolog" seriálu dlouhý 10 km, převážně po rovině s minimálním převýšením. Bylo jasné, že při tak krátké časovce člověk chtě nechtě půjde daleko za svůj limit. Když k tomu připočtu mírný protivítr a počasí pod psa, tak jsem byl s rychlostním průměrem přes 36 km/h, časem 16:41, 6. místem v mužích a odstupem 1:57 na absolutního vítěze Martina Kateru celkem spokojený. 

Memoriál Jana Lamicha

Cílová rovina dlouhá 600 m proti větru, na konci jsem už opravdu viděl jen světlo na konci tunelu.

Druhá časovka byla na programu o měsíc později a konala se Semechnicích. Trasu ze Semechnic dlouhou 21 km s otočkou v Solnici jsem velmi dobře znal. V zimě při klasickém šounění rovin jsem ji absolvoval i několikrát týdně. Nikdy jsem ji však nejel na "na plný kule". Navíc tu byl strašák se jménem vítr a mírné táhlé "minikopce". Myslím, že průběh nejlépe vystihuje komentář v treninkáči :

"Ze začáatku, jsem se cítil trochu ztuhle a nic moc se mi nejelo, ale po otočce už jsem si to dával parádně, nakonec 33:26, 4. místo v mužích, dostal jsem naloženo mrtě přes 2 min, pár dobrých skalpu bylo. Porazil jsem Haufíka o 4 sec!!. Formička jde furt nahoru uvidíme dal až přijdou kopce. Pak vyjeti 1h dom."

Profil trati a tepy při časovce v Semechnici.

Soustředění na startu, ti bystřejší jistě pochytili podstatnou změnu.

Protože, jsem spěchal na fotbalový zápas Spatičky se Sigmou do Prahy, upaloval jsem hned po dojetí do cíle domů. Vynechal jsem tak vyhlášení vítězů, kde jsem byl prý vyhlášen na 3. místě, nicméně později se ukázalo, že pořadatelé zapomněli do výsledků dát nově příchozí do DP. Hold kapříci asi nedopluli. I tak konečné 4. místo v mužích bylo celkem fajn.

Tady jsem měl a neměl stát, hold si musím ještě počkat.

Poslední, ale velmi důležitou časovkou byla časovka z Kvasin na Luisino. Znalci místního kraje tuší, že se jedná o časovku stále do kopce. Tahle časovka do vrchu byla takovým prvním opravdovým testem, jelikož byla měsíc před prvním vrcholem sezony a hlavně se jednalo o první možnost ukázat se v kopcích. Trať byla dlouhá 19 km s převýšením 520 m, se závěrečným 2,5 km stoupáním na Luisino, s průměrným sklonem okolo 7%. Znovu se s vámi podělím o komentář z tréninkového deníku:

"Pocity děs běs, měl jsem těžké nohy už ve Skuhrově. Měl jsem pocit, že jedu jak slimák s budkou na zádech. Sice jsem se furt snažil jet až k Orlici velkou placku, ale děsně jsem se trápil. Od Orlice na Luisino už jsem jsem si fakt dával, snažil se nevstávat ze sedla a jet stálé tempo až nahoru. Od staré cesty jsem myslel, že se pobliju!! Suma sumárum trápeníčko, darda od vítěze 3:47, čas 41:43 a 6. místo ujde...z loňska zlepšeni o 3 min. Kdoví jak velký podíl na tom má podíl Eliška oproti Fortu."

Profil časovky na Luisino s mezičasem závěrečného stoupání.

Z komentu toho moc pozitivního není. Trochu mě uklidnil táta, který s ledovým klidem prohlásil, že časovka, kdy se cítíš dobře = nejel naplno. Každopádně před ním smekám v jeho letech (ročník 1946) už se na kolo budu jen dívat. Hold si zaslouží i Skuhrovští lyžaři, kteří to každoročně absolvují na horských kolech a já se třesu abych od nich nedostal nakladačku. Málem bych zapomněl na největšího rivala na startu, první ženu v cíli Moniku Simonovou. Ta se pyšní letošním titulem Mistryně světa amatérů v časovce. Hodně chlapů je schopná porazit. Ještě v loňském roce jsem patřil mezi ně! Nejvíc mě dostalo, když jsme se vraceli domů autem v mrtě chcanci a ona jela na kole domů (Česká Třebová).

Asi 3 metry před cílem, totálně v kytkách.

Tohle vše bylo! Co bude? Brzy již následují závody s hromadným startem. Už se na to celkem těším. Docela mi chybí stres spojeny s formováním v balíku čí hlasité řazení masy lidí. Přemýšlím o účasti na horské časovce ze Šumperka na Skřítek příští týden, ale to bude ještě celé o počasí. Určitě pojedu další závody DP. Hromadný závod z Dobrušky na Masarykovu chatu, další z testů v kopcích. Vrchol jarního bloku bude Rapušák, maraton dlouhý 130 km, ale na to musím ještě trochu vyladit formičku!

Lysá pyčo 2014 !!

Jak mnozí z vás už ví, vrchol mé letošní běžecké sezóny byl závod extrémní štafety dvojic na Lysé hoře.  Bláznivý závod, kdy se po dobu 24 hodin libovolně střídají 2 závodníci a snaží se co nejvíckrát zdolat vrchol Lysé hory. Tým Nezaprší a nezaprší měl stejné složení jako loni. Hnacím strojem byl turbodieslový motor s přímým vstřikováním se jménem Vaša Král, já plnil funkci tempomatu a snažil se udržovat výkon po co možná nejdelší dobu. Již při zkouknutí webových kamer a yr.no bylo jasné, že letos to bude celé o počasí. Předpovědi teplot na Lysé okolo -20°C plus nějaký ten vítr naznačovali, že to bude letos první opravdu zimní proběhnutí. 

 

Už si nepamatuji, jestli jsme loni do tohoto závodu, šli s tím, že chceme vyhrát nebo jen přežít. Letos o výsledku nepadlo ani slovo, ale ze startovní listiny bylo patrné, že bychom měli utočit na absolutní vítěze ve dvojcích. Nikdo z nás to neřekl, ale určitě na to každý myslel. Mé osobní cíle byly zvládnout 6 kol a být na Lysé při rozednívání, nejsem sice žádný velký romantik, ale tohle musí být fakt paráda a pokud tam pojedu znova tak už asi jenom kvuli tomu.

Když bych měl porovnat loňskou a letošní přípravu tak musím říct, že byla totálně odlišná. Loni jsem se vrátil z Norska ve své asi nejlepší běžecké formě, měl jsem odběháno spoustu hodin, cítil jsem se fakt připravený. Letos jsem od konce října vůbec neběhal a stravil přes 100 hodin na kole. Běžecké přípravě na Lysou jsem vyhradil 2 týdny s jednou víkendovkou s Vašou ve Staráku. Takže vzhledem ke kolu, zcela odlišný přístup. Nicméně podzim a zima je pro cyklisty obdobím pro najíždění hodin v aerobním pásmu k vytvoření velkého motoru, ze kterého je možné později čerpat v rychlostních trénincích. Přesně takový motor je potřeba i v takových závodech jako je Lysá. Proto jsem, věděl, že bych měl mít dobrý základ a za ty dva týdny jen tělo "naučím" zas běhat.

Závod jako LH24 je určitě o zkušenostech, je zde strašně moc prkotin, které vám seberou mnoho sil a vůbec si to neuvědomujete. Je úplně jiné, když člověk přesně ví kam má jít, jak závod bude přesně probíhat. Loni jsme zmateně pobíhali po areálu a hledali místo, které máme vyhrazené, kde je předávka atd. Letos jsme byli už za mazáky. Vybrali jsi nejlepší volné místo na spaní a před startem ještě dokonce stihli odpočívat a říct si fůru důležitých věcí. Letos jsme se dohodli, že Vaša půjde první, abych se nenechal vyžlutit hned na začátku jako loni. I proto jsem s ním nešel na start a povzbuzoval ho kousek od hotelu. Asi po 5 minutách běhu byl Vaša ve vedoucí skupině, já ho jen uklidňoval ať se nenechá vyhecovat.

Vaša poprvé stoupá na Lysou.

Letos se nám moc nevedla režie závodu, snad jednou jsme si předali bez problémů. Vaša z prvního kola přiběhl první a musel pro mě doběhnout až do hotelu. Byl celý omrzlý a mumlal něco o -17°C nahoře, pak mě ještě upozornil, že seběh je celý po šutrech a já mohl vyrazit. Celé kolo jsem se snažil držet se zpátky, nikam se nehnat a jen udržovat tempo, co nastavil Vaša. (dost mě překvapilo, že se jednalo o nejrychlejší výběh na Lysou - dle hodinek 71 minut, dle časomíry se zdržením v depu 75 min). Když jsem doběhl, Vaša nikde, tak jsem běžel do hotelu. Tam se Vaša drápe ze spacáku v riflích s křikem "Ty vole už?" Když jsem viděl, že není převlečený houkl jsem na něj ať mi podá gelík. Vaša mi podal ještě čakany a já šel znova.

Log z hodinek 1.kola, dle tepů to zas tak upe volně asi nebylo.

Říkám ta režie nám moc nešla, ale ono za to jedno kolo se člověk sotva zvládne vzpamatovat. Po každém kole jsem si udělal regener (pití), protáhl se, vyroloval se, trochu se najed, 3 minuty jsem koukal do zdi a pak se mohl jít zase převlíknout. Když měl člověk pauzu 2 kola docela to šlo, to stihl zajít i na raut, dát si presíčko, okouknout baby a trochu si i odpočinout.

Počasí na Lysé v sobotu odpoledne.

Další dvě kola tedy absolvoval Vaša, bylo jasné, že to bude poslední kolo bez světla. Při odpočinku jsem připravil světlo, že mu ho zanesu do depa, ale zase jsem to nějak podcenil a Vaša už hulákal přes celou chotbu "Světlo vole!!", takže tak dalších minimálně 5 minut zdržení. Co mě fakt mrtě štvalo byly neustálé kontroly povinné výbavy při předávce. Z lampioňáckých nočáků jsem zvyklý mít batoh na baterku pod bundou, takže před každým startem, sundat bundu, ukázat věci, nainstalovat světlo, obléct bundu. Navíc někteří kontroloři byli opravdu důslední. Jednou jsem dokonce musel Vašovi pro suchou bundu, takže zhruba dalších 5 min v tahu. Zhruba o půlnoci pořadatele vyhlásili, že je nutné do batohu přibalit jednu vrstvu náhradního oblečení. Zjistil jsem přesně v době, kdy se Vaša měl blížit do depa, takže jsem mazal do hotelu, vzal první věc co sem potkal (mokrý propocovák) a mazal zpátky, tam Vaša už zase čekal, jak dlouho to nevím, chvilku snad.

Po 8 kole jsme se dohodli, že Vaša půjde 2 kola a pak já půjdu 2 kola aby si Vaša odpočinul do finiše, já jsem po 4 kolech začínal cítit stehna, ale bylo to furt v pohodě. Věděl jsem, že 2 kola zvládnu. Co se bude, ale dít potom, to sem neměl tušení. Prozatím jsme celkem v pohodě drželi 1. místo před borci z Orlové, věděli jsme, že náskok není nijak mega velký zhruba okolo 30 min. Další 2 kola, už nebyly zadarmo, první ještě šlo v tom jsem se cítil celkem dobře a šel ho zhruba o 5 minut pomaleji než ty předtím. V depu jsem loupnul gelík, zapil ho čajem, do kapsy si vzal karbosnack a tabletku a vyrazil na další kolo. Stoupání zase nebylo tak špatné, vyšel jsem ho tedy již víceméně pěšky, ale pocitově to nebylo zas tak strašné. Tak jsem se dostal až pod závěrečnou sjezdovku, tam si dal gelik na posledni kopec, ale když jsem ho uklízel do kapsy tuba mi vypadla na zem. Ohnul jsem se pro něj a začala mě brát křeč, to bylo první zlé znamení. Sjezdovku sem přežil a začal seběh, věděl jsem, že to bude porno, stehna už vypovídaly službu. Seběh v těch šutrech, když byl člověk prošitej nebyla žádná hitparáda, ale celkem slušně jsem to zvládl. Prostě jsem to pustil a neřešil kam šlapu, mozku to bylo upe jedno, ten chtěl být dole.

Zápis dění kolo po kole, bohužel ke konci už nebyly síly. Na ibáč sem ve spěchu zapomněl.

Vašovi jsem předal asi v 6 ráno a ten řekl, ať se zkusím vzpamatovat a půjdu ještě jedno. Po tom seběhu, jsem se necítil zas tak špatně, tak jsem mu řekl, že to zkusím, ale nic neslibuji. Při převlékání mě braly křeče, ale říkal jsem si, že to bude snad dobré. Borci z Orlové nás pomalu začali stahovat a já věděl, že by bylo dobré aby si Vaša ještě odpočinul, zároveň mi, ale docházelo, že jestli půjdu já, tak to kolo pod 2 hodiny nepůjdu ani náhodou. Což by znamenalo, že bychom klidně mohli být třeba rázem o půl hodiny druzí. Šel jsem se najíst a na chvíli jsem usnul. Když jsem se probral, připadal jsem si jak po obrně, bolelo mě celé tělo nemohl jsem se pomalu ani vstát. Bylo mi jasný, že teď už to fakt nemůžu jít, jestli chceme vyhrát. Na Vašu čekaly heroické 3 okruhy, já mu věřil, je to blázen co asi necítí bolest navíc loni je šel taky. Náskok byl  stále zhruba půl hodiny. Všichni tušili, že to bude těsné. Když chodil Vaša sám, musel mezi koly jíst, pít a převlékat se. Při průběhu do posledního kola šel těsně před borcem, já nervozně na notebooku sledoval online výsledky. Každou minutu jsem zuřivě mačkal F5. Po 90 minutách nám začínalo být divné, že furt nikdo nebyl nahoře. Zjistili jsme, že výsledky nefungují. Hned jsem šel do cíle, chvíli po tom se do cíle přiřítil borec s číslem 670 a já jen se sklopenou hlavou zařval pár nepublikovatelných slov. 35 sekund za ním doběh Vaša. Šel jsem mu říct, že super, že je borec, že se hold nedá nic dělat, výkon podal skvělý.  Dal do toho všechno. On hned vyhrkl, že toho borce při seběhu táhl nějaký borec bez čísla.

Až zpětně jsem se z mezičasu dozvěděl, že Vaša měl nahoře 5 minut náskok, borec šel seběh o 5 minut rychleji než v předcházejících kolech. Výklad pravidel na webu závodu je takovýhle: 

Závodník nesmí během pohybu na trati závodu přijmout pomoc od druhé osoby, jinak bude diskvalifikován. (např. fyzická pomoc doprovodu nebo přihlížejících návštěvníků při výstupu na vrchol, tažení na laně apod.) Zákaz se vztahuje také na fyzickou pomoc a spolupráci mezi jednotlivými závodníky (např. dva jednotlivci nebo členové dvou zpřátelených týmů, kdy jeden táhne druhého na laně, nese mu batoh apod.)

a !!

Závodník musí dodržovat standardní pravidla Fair-play.

Takže je zřejmě na každém, jak si to vyloží. Mě to přijde naprosto padlé na hlavu, abych si na poslední kolo pozval kamaráda (Dusky trénuj voe a za rok!!), který se mnou poběží a bude mě hecovat. Každý přeci ví, že ve 2 se to lépe táhne, zvlášť v posledním kole extrémního 24 hodinového závodu. Přijde mi to divné už jenom proto, že LH24 je závod, kde člověk má otestovat svoje hranice a soupeřit hlavně s Lysou horou. 

Musím uznat, že nejdřív jsem byl opravdu naštvaný, protože mi to prostě nepřipadá fér a navíc vím, že Vaša na to rozhodně měl, běžel 3 poslední kola, nechal tam všechno a prohrál o 35 sekund. Když nás opustili emoce a dali jsme si oblíbené Svijánky a začali vtipkovat. Borce z jsme přejmenovali na Bratrstvo kočičí pracky X-TRAIL Orlová a na vyhlášení padaly hlášky typu, kde mají toho třetího, ten nedostane medaili? 

1. místo v kategorii 31-40 let.

Jako naschvál nás chtěl Libor Uher dekorovat jako absolutní vítěze dvojic, na stupních jsme Liborovi řekli, že vyhráli ti z Orlové a nechtěli to rozmazávat. Když jsme slezli z pódia, borci nás oslovili aťsi to jdeme ven vyjasnit? To mě zarazilo, v duchu sem si říkal, co si chtějí vyjasňovat? Pokud mají čisté svědomí není co vyjasňovat. Tam jsme se ujistili, že jim poslední kolo pomohl kamarád. S dovětky, co je na tom, že jsme měli kamaráda, který nás podporoval a my vám ty hůlky klidně dáme (cena za první místo absolutně), jsem si uvědomil, že fakt nemá cenu cokoli dodávat. S Vašou jsme na sebe mrkli a odešli, tohle nám naprosto stačilo k tomu, věděli, že borci asi nepochopí, kde se stala chyba. Musím uznat, že je mi celkem líto X-TRAILU, výkon jaký předvedli nelze shazovat ze stolu a zaslouží uznání, bohužel však předvedli i něco, co u mě nebude mít nikdy pochopení. Protože, sport a hlavně orienťák, kde se závodí o kupu hnoje, mě naučil chovat se fér k soupeřům. Tohle kluci asi moc neovládají, tak nezbývá než doufat, že se třeba poučí a tohle už nikdy nezopakují. Protože já si už vždycky budu říkat, jó to byl ten ročník jak borci běhali ve třech. Myslím, že pošramocené vzpomínky závodníků si tento závod nezaslouží.

Než sem stihl dopsal tenhle pseudo-report, X-TRAIL vydal svojí verzi. Tady je, udělejte si svůj názor. Už název mě opravdu pobavil, ještě jen prozradím, že se tam píše cosi i o druhém kamarádovi.

To bylo poměrně dlouhá odbočka, omlouvám se. Doufám, že jsem vás neodradil. Blížíme se do finiše. Loni  touhle dobou jsem psal, že už Lysou nechci nikdy vidět, že je to závod pro blázny. Letos při nalézání do auta, jsem taky vypustil pár slov ve stylu, jedem sakra rychle odsud. Musím však přiznat, že mě ta hora asi očarovala, letos jsem s ní prohodil i pár vlídných slov a troufám si tvrdit, že ledy pomalu roztávají. Proto za sebe nechám další účast otevřenou, 15,5 okruhu by se dalo jít, kdybych šel za rok 7x. Možná bych mohl zkusit i jednotlivce, kdo ví. Letos jsme na absolutní vítězství v týmech opravdu měli. Když pomyslím na ztracené minuty spojené se špatnou režií. Myslím, že to v součtu klidně 30 minut mohlo být. S těmi by se možná dalo ještě jednou vyškrabat nahoru a dat rekord 15,5 kola a 16x pokořit Lysou (zbylo nám cca 45 minut, dohromady tedy 95 minut).

Upgradovaný diplom.

Pár čísel na závěr.

Maňasss: 70 km, 9 hodin 3 minuty, 5370 metrů převýšení, - 7 gelů, 4 tabletky, půl balení regeneru, + 5 presíček, nějaký to jídlo mezitím. 

Jo ještě musím pochválit boty. Orocky opět letos válely, zejména v prvních kolech jsem se nemusel bát ledu a z Lysé jsem v podstatě skoro letěl, i v pozdějších kolech podržely. Když jsem je po závodě balil do tašky zjistil jsem, že na botách zůstaly na každé botě asi 2 hřeby. Není divu, když si vzpomenu, že celý seběh byl v v podstatě po šutrech a ledu. No nic, budu z nich budu mít zelený talony, stejně by si letos moc nezazávodily.

Vaša: 106km, 14 hodin 6 minut, 8055 metrů převýšení, ze zápisu 2 birely, 1 plzeň + nějaký ty gelíky a jídlo. 

Opět smekám před Vašou, nastoupat přes 8000 m, téměř zdolat Anapůrnu (8091m). Naběhat přes 100 km na to on je z Pražský stovky zvyklý, ale takhle do kopce to asi fakt těžko bylo.

To byl můj letošní běžecký vrchol sezóny, teď už se budu jen věnovat silničce a lyžím (pokud teda něco napadne). Rány jsem si vylízal celkem rychle, včera (středa) jsem už seděl na kole a vypadá to, že můžu plně pokračovat v přípravě na jaro. Ohledně lyží, strašně rád bych už vyzkoušel své nové bauerky, ale se sněhem v Orlických to moc dobře nevypadá. Zrušil se Orlický maraton, tak uvidíme jestli bude bude dost sněhu na Lanové délky či Jelymana. První březnový víkend se jede tradiční 24 hodinovka na lyžích na Paprsku, tak uvidíme jestli bude sníh a Vašu překecám.

Na závěr bych chtěl všem poděkovat za podporu, překvapilo nás kolik lidí závod sledovalo. Vážíme si každého povzbuzení, určitě nám to dodalo síly. DĚKUJEM !!

Přípravný kemp LH24!!

Dny nemilosrdně plynou, do Lysé zbývá 12 dní, proto jsem si řekl, že využiji svého oblíbeného tréninkového centra ve Starém Městě. Již v létě jsem tam najížděl na silničce důležité kilometry v kopcích. Ve Staráku je ideální zázemí a o kvalitní tréninkové jednotky tu není nouze. Všudy přítomné kopce jsou ideální přípravou pro LH24. Velkou výhodou je, že tu chybí spousta rušivých elementů, jako jsou hospody (kde točí něco jiného než Holbu), televize, či rychlý internet. Nesmím zapomenout na super BIO kuchyni a tréninkového manažera a sparing partnera zároveň.

Na kemp jsem dorazil již ve čtvrtek, abych v pátek stihl 2 fáze. Na dopolední zahřívací fázi jsem byl sám, protože Vaša musel nečekaně do práce. Jednalo se o kulturně-vzdělávací výklus po tamní naučné stezce válečného opevnění z 2. sv. války. Celkem 14 km, 82 min, 560 m. převýšení. 

Protože, letos bude LH24 rozbíhat Vaša, na páteční večer byl naplánován trénink rychlostní vytrvalosti, tedy 60 minutový běh vysoko nad anaerobním prahem. Tato fáze měla 2 části, nejprve jsme běželi co to dalo do kopce na Větrov (4,5 km, 29 min, 408 převýšení) a pak opět na plný pecky akorát dolů z kopce menší oklikou (7 km, 25 min). Samozřejmě celé v kuse bez pauz. Byl jsem celkem prošitej, ale odměnou byly pohankové palačinky s tvarohem, marmeládou a datlovým sirupem. 

Pro nasimulování podmínek na Lysé, Vaša naplánoval na sobotu zdolání Králického Sněžníku (1424 m) z polské strany, pro mě zcela neznámá, protože na Kraličáku jsem v životě nebyl. Nakonec šlo vše podle plánu i když počasí nebylo nic moc. Takže moc výhledů nebylo, ale nebyli jsme tam přeci na rekreaci že? 

Pár důkazů místo slibů.

Následoval 10 km dlouhý seběh přes Hynčice domů. Co si budeme povídat, seběhy jsou alfou a omegou LH24. Já na nich loni skončil, takže jsme se v přípravě zaměřili i na ně a dolů pádili pod 4 minuty na kilák. Poslední 2 km po polích byly docela výživný, byl jsem línej si na ten kousek loupnout gelik a málem se nedošoural dom, naštěstí to bylo už jen kousek. Slušných 30km, 1145 převýšení za 3 hodinky.

Profil výběhu na Králičák.

Se slonem na Králickém Sněžníku.

Po doběhnutí nás opět čekala odměna v podobě regeneru, pečeného lososa s brambůrkama a třešničkou na dortu byl malinový koláč. Po jídle nás čekal, jeden z nejdůležitějších bloků celého kempu - operace Puerto. Vyšetření od nejmenovaného doktora, který celý rok pracoval na výzkumu prostředku zajištující top formu na LH24. Bohužel všechny dostupné informace o složení a indikaci jsou přísně tajné. Můžu jen potvrdit, že lednice v tréninkovém centru je tímto produktem úplně narvaná.

Transfůze připravena na LH24.

Další součásti byl bez pochyby teambuilding. Soudržnost a týmovost jsou jedním z předpokladů úspěchu na LH24. Proto jsme se vydali do staroměstského kina Sněžník, kde náhodou promítali film s horolezeckou tématikou Nanga Parbat. Film pro motivaci jako dělaný, určitě všem doporučuji.

Cíl nedělního výběhu byl Šerák (1325 m), známý to kopec, po kterém má název 11° zlatavý mok od Holby. Nechali jsme se autem zavézt do Lipové a odtud jsme téměř 58 minut (7,5 km) běželi neustále do kopce na vrchol, poté následoval 6 km dlouhý seběh do Ostružné a odtud jsme pak přes zvlněné louky přeběhli do Staráku - 2 hodiny 21 minut, 23km, 1170 převýšení. Tam na nás už zase čekal oběd, tentokrát to byly těstoviny s kuřecím masem a špenátem.

Na Šeráku.

Profil výběhu na Šerák.

Na závěr se sluší malé zhodnocení přípravného kempu, 3 dny, 4 fáze, 78,5 km, 7 hodin 42 minut zátěže, 3325 metrů převýšení, 6864 spálených kcal. Za tyto čísla bych rád poděkoval tréninkovému centru a především Vašoj a Janě.
Teď mě čeká už jen laděníčko ladění na LH24, ale při tom musím stále věnovat silničce. Jak mnozí víte, pro letošní sezónu se zcela zříkám lampionování a budu se věnovat na 100% kolu. V úterý jdu na vyšetření laktátu, ze kterého se přesně určí tréninkové zóny a plno dalších prkotin, takže to by měl být první krůček k úspěchu.

Pozvánka na ZLS 2013!!!

ZLATONEDĚLNÍ SPRINT 2013 !!!

Zlatá neděle se blíží proto bych Vás chtěl pozvat na tradiční Zlatonedělní sprint 2013. Přijďte se proběhnout a užít si nedělní odpoledne před Vánočními svátky strávené s mapou v ruce. Letos se poběží v samém centru Rychnova, kde se běžel říjnový Sprint cup. Takže ti, co se z různých důvodů v říjnu nemohli zúčastnit mají teď jedinečnou šanci. Čeká na Vás exklusivní centrum závodu přímo v Rychnovském zámku a poprvé v historii ZLS bude využit systém ražení SI.

Více info a přihlášky na http://www.zlatonedelnisprint.wz.cz/

Na centrum závodu se můžete podívat na situační mapce.

Zobrazit mapku centra závodu Zlatonedělního sprintu 2013 na VELKÉ mapě

Švih s Vaduz Bike teamem!!

Cau všem, snad 100 let jsem sem nic nepsal, ne že by nebylo o čem, spíš prostě nebyl čas. Státnice, chlast, Rohače, nějaký lampionový závody, bylo toho fakt pekelně. Do toho stavba tratí na podzimní závody v Rychnově. Prostě nestíhačka.

V neděli mě čeká asi nejtěžší závod Dobrušského poháru s podtitulem "Závod pivovaru Dobruška", takže tentokrát se nebude závodit o "kupu hnoje", ale o cinkavé lahve popř. sudy Rampušáka. Proto jsem se rozhodl pořádně vyladit a hned po MČR na middlu jsem odhodil boty na běhaní a vzal tretry na kolo. Bohužel půlku týdne chcalo a tak jsem zewlil na trenažeru, zkouk par filmů a etap z minulých ročníků TDF. Ve čtvrtek jsem konečně vyrazil ven. Nejvíc mě těší, že se mi povedlo vytáhnout na silničku ortodoxního bikera a člena VBT Doktora a věčného pařiče her na playstationu Petra Pátka. V plánu bylo projet si hlavní kopce nedělního závodu, což se klukům nejprve moc nelíbilo, ale pak si stejně jako já vše náležitě užili. Vyrazili jsme volnějším tempem a ve formaci šíp jsem kluky dostal pod Masaričku. Na kopec jsme vyjeli ani nevím jak, nesměl jsem jit tepama na dlouho přes 160 a tak jsme si celou dobu povídali a probrali nejrůznější témata. Občas se zapojila i Doktorova silnička, která si zaslouží buď pořádný servis nebo poklidný odchod do důchodu. (Jindro, když kolo budeš vyhazovat, rám si vemu a udělám si z něj TT bike!!) Po fešném sjezdíku dolů na Bedřichovku jsem poznal, k čemu jsou kila navíc a s kompaktem jsem borce vepředu moc nestíhal. V Zahoří jsme odbočili do Pšonska, abychom poznali i jiné zaostalé státy. Cesta byla fakt parádní, asi proto, že ta silnice neviděla auto tak 2 roky. Jen mě trochu rozptylovaly přerušované krajnice a odstavné pruhy jako parkoviště..asi na výhledy. Po přejezdu do Čech nás čekala 2. horská prémie na Panské pole. Při vyšlapu na ní se mi dokonce povedlo natočit krátké video.

Pak už nás čekal "jen" sjezd do Rokytnice a přes pár brdků cesta do Rychnova. Celkem 82km, 1060m převýšení pohodovým tempem jsem si fakt užil. Dík za společnost! Log z cele cesty je tady. 

Doma jsem se pak podíval na prezentaci týmů letošní 100. jubilejní Tour a popíjel Regener. Nebojte podělím se aspoň s videem.

Co myslite? Kdo letos vyhraje? Hlasujte v nové anketě!!

VT Albrechtice a Xtremor a LIpica Open.

Lampionová sezóna se pomalu blíží, tak je potřeba už pomalu a jistě přidávat stále více mapových tréninků. Já mapovou přípravu zahájil Magnusím soustředěním v Albrechticích. V pátek byl naplánovaný nočák, sobota dopoledne sudá-lichá, odpoledne okruhy. V neděli obávaný Kuňka kros a nakonec zrušený odpolední, technicky zaměřený trénink opět pod Kunětickou horou.

Hned při vylézání z auta v Albrechticích nás se Staroušem ohromila cedule u místní hospody "Svijany 11°", takže o důkladné večerní regenerace bylo postaráno. Předtím jsme museli odběhnout nočák, kde jsem opět potvrdil svojí neschopnost proběhnout při hromadných startech dámské přirození správně. Asi se na tuto rozdělovací metodu budu muset v budoucnu zaměřit. Do věčných lovišť mě pak poslalo trestné kolečko alá Martin Fourcard.

Vynechaná jedna větev dámského přirození.

Biatlonový trestný okruh.

Při sobotní sudé-liché jsme se měli konečně proběhnout, do dvojce jsem vyfasoval Magnusího Žaluda (Vořech). Běželo se na demoverzi choceňské mapy Písák. Celkem nudnou trať zpestřilo jen to, že jsem zhruba od 1/3 tratí potřeboval na mega velkou, což mě přinutilo k naprosto plynulému výkonu.

Finish sudé-liché, Žalud je mi v patách. (photo by Starouš)

Odpoledne přišel na řadu trochu techničtější trénink, který jsem měl v planu jít rychleji. Jednalo se o spojované okruhy na různých mapách - paměťák, vrstevnicovka, osekaná mapa a normální mapa. 3D rerun je tady. Večer jsme magnusím mlaďochům zprovoznili Catching features po siti a šli regenerovat na Svijánky.

Catching features training center. (photo by Rouman)

Po Svijankách šla už většina spát, přeci jenom před krosem na Kuňce měl každý respekt. Já kokos se zdržel při čistění zubů a do ranních hodin se Staroušem dopíjel petku vína od Roumana. (viz. petka uprostřed předchozí fotky). Každopádně hned ráno po probuzení jsem tušil, že Kuňka kros se změní na Chcípneš kros. Naprosto dementní metoda 60min + 1 kolo mě odsoudila k záhubě.

1. kolo Kuňka krosu.

Ještě asi v podnapilém stavu jsem v čele odkroužil 2 kola, pak se poslušně zařadil na samý chvost. Jenže to byl teprv začátek. Někde v průběhu 4 kola jsem definitivně odpadl a začal běh proti chronometru. Konec byl opravdu výživný, bojoval jsem za Spartu co to šlo. Výsledných 14850 m za 82 min je toho důkazem. Na výsledky je o trochu lepši pohled, ale negativní vzpomínky převladají....tady už se asi taky nikdy neukážu.

Mám běžet v turbanu? (photo by Starouš)

Ještě vybroušený styl. (photo by Starouš)

Po krose měla přijít poslední odpolední fázička, ale všichni byli tak prošití, že ji sám velký Aljoša zrušil. Po  pressíčku a obídku pod Kuňkou nás čekala cesta dom a večer zasloužená saunička.

Během soustředění mi Rouman řekl, že má místo v autě na Lipici (Slovinsko). Nejdřív jsem rezolutně odmítl. Ani náhodou diplomka volá. Po čase jsem si začal uvědomovat, že to tak horké nebude a že bych mohl jet. Ve středu ráno mi Slovinci potvrdili ubytování a já se našel ve startovce, tak jsme mohli odpoledne vyrazit. Čekaly na nás 4 dny závodění. Nejprve 2 etapy Extremoru. V sobotu a v neděli populární Lipica Open, který je často prvním testovacím závodem pro reprezentace blízkých zemí.

Před závodem při okukování terénu.

První 2 etapy jsem pasoval do role tréninkových závodů, hlavní cíl byl jít bez chyb, zbytečně nespěchat hlídat si mapu a dávat bacha na nohy. Krasový terén byl opravdu náročný, téměř při každém závodě kotníky zažívaly středověk. Já měl velké problémy se čtením mapy při vyšší rychlosti. Většinou jsem jako manekýna hopkal přes kamenná pole a závrty. První 2 etapy jsem se furt nemohl srovnat s mapou. Generalizaci šutrů jsem opravdu nechápal, takže jsem se dost často cítil jak Alenka v říší divů. Občas jsem si říkal, jestli by nebylo lepší to celé obejít pěšky. V každém závodě jsem vysekl 2-3 chyby, které by neudělal ani průměrně inteligentní šimpanz. Radost jsem sice moc neměl, ale byla to letos první (hodně těžká) mapa a za pobavení večer u 3D rerunu to stálo. Nebojte podělím se.... mapy jsou v archívu a 3D rerun tady a tady.

Ukázka jak se to nemá dělat.

Takhle zase jo, naprosto odlišné volby a téměř totožný čas.

Po druhé etapě jsme vyrazily na výlet do Terstu. Byl jsem docela unaveňoučkej a tak mozek trochu protestoval a nechtěl o kultuře ani slyšet. Naštěstí touha po pár keškách byla silnější a nakonec mě neminulo ani zasloužené pressíčko v talošské kavarničce u hlavního náměstí.

Třeba takový palác bude jednou můj.

Můj hlavní závod měl teprve přijít, jako hlavní test jsem si určil sobotní long na Lipica Open. Trať s parametry 10 km a 275m převýšení. Snažil jsem se opravdu svědomitě připravit, žádný alkohol, protahováníčko, automasáž a spinkat jsem šel okolo 22h. Jenže jsem přehlédl jeden menší detail a to, že jsem jako obvykle na těchto závodech startoval úplně na konci. Protože celé 4 dny pršelo tak jsem 3,5 hodiny proseděl v autě a poslouchal Duklu vozovnu pořád dokola. O písničku se také podělím.

Po hodině se všichni začali vracet z lesa a mě čekalo stále dlouhé čekání. Poslouchat zážitky ostatních bylo fakt na bednu. Radši jsem šel dřív na start a tam mokl. Už dopředu jsem věděl, že závod asi nebude nic moc. Hned v úvodní části tratě jsem nějak nepochopil skalní bloky a z vytáhl z rukávu chyby  přes 8 min. 

Takhle se to znovu nemá dělat.

Aspoň trochu do závodního tempa jsem se dostal po druhé půlce tratě. Při výměně mapy jsem si řekl, že to zkusím znova trochu nakopnout a jít bez chyby, což se podařilo. Při srovnání jsem na Olafa ztratil 1:09 a na 1,6 km dlouhém úseku naběhl zhruba o 18m víc. Už "jen" zbývá jít takto celou trať. 

Srovnání poslední části s Olafem.

Poslední etapou byl kratší middle, taktika pro tento závod opět jasná, "full speed, no mistakes". Ne bylo potřeba si trochu zpravit náladu a ujistit se, že nejsem úplnej retard. Ze začátku jsem byl trochu tužší a udělal drobné chybky, ale zhruba v půlce trati jsem doběh pár Belgičanů (měli stejné dresy, jestli i domácnost to nevím). Hned se zformoval vláček, kde já byl většinou tou lokomotivou. Pak na mě při cestě na 16k přišla minikrize a já se přesunul na pozici jídelního vozu. Bohužel to se mi samozřejmě stalo osudné a hned jsem se nechal stáhnout do chyby. Zavěr? NIKDY NELEZTE DO JÍDELÁKU!!

Zásadní volba hned na 2K a porovnáni s vitězem závodu Magnem Dæhlim.

Na 11K jsem zkusil oběhnout závrty, tato volba nebyla správná.

A nakonec chyba z jídeláku na 16K, to byla hlavní překážka dobrého výsledku.

Po závěrečném middlu jsme se už jen naskládali do auta směřovali směr CZ. Celkem nudnou cestu občas zpestřily punkové písničky nebo hledání Mekáče. Až na území ČR, jsi všichni členové posádky v autě mohli skutečně užít live koncert Totálního nasazení revival. Jako klasicky jsem chytl hodinovou BrnoDepresi, takže jsme jí s Roumanem šli spláchnout do místního baru. To, že Brno je prostě....Brno jen potvrdila ranní pokuta za špatné parkování. 

Celkově bych prodloužený hodnotil celkem pozitivně. O-sezona už klepe na dveře, takže každá minuta navíc strávená s mapou v ruce určitě není k zahození.

LH24 - ÚSPĚCH V NEÚSPĚCHU!!

Po dlouhé době je zase o čem psát. S Vašou jsme se zúčastnili 24 hodin na Lysé hoře, což je dle expertů asi nejtěžší zimní horský maraton v ČR.

Mapa jednoho kola na LH24.

Do Ostravice jsme přijeli plní očekávání, již týden dopředu jsem byl nervózní a v noci nespal. Nikdo z nás nevěděl co čekat. Vaša je přeci jenom ostřílený ze závodů Horské výzvy, ale já kromě loňské 24 hodinovky na lyžích, žádný takový závod pro "bezmozky" nešel. Večer před samotným závodem jsme domluvili taktiku, která byla jednoduchá, po kole se střídat co nejdéle to pude. 

Nezaprší a nezaprší IV před startem.

Já byl nominován na první úsek a tak jsem si přidal k výstupu na Lysou ještě asi 2 km, protože se startovalo z Ostravice. Následné předávky a depo bylo již v areálu hotelu Sepetná a Ondráš. Do prvního výběhu jsem se pustil bezhlavě, prvním úkolem bylo se probít startovním polem na čelo závodu, což v tom obrovským chumlu lidí s hůlkami nebylo upe jednoduchý. Nicméně po pár minutách celkem svižného běhu, jsem již byl ve vedoucí skupince.

Probíjím se startovním polem dopředu.

Začátek byl poměrně rychlý, běželo se sice do kopce, ale bylo to nejprve po asfaltce a poté po lesní cestě, která vedla mírně do kopce. V této části jsem bez problému tuto skupinku vedl vzhůru k vrcholu. Asi po 3 kilometrech se z cesty uhnulo rovnou lesem do kopce a já si teprve začínal uvědomovat jaké peklo příštích 24 hodin bude. Hned mě bylo jasné, že tento kopec s během nebude mít nic společného. Tak jsem před sebe pustil 2 týpky ohnul se a "kolenáčkem" stoupal zhruba 30 min k vrcholu, z rytmu mě vyhodil asi 500 metrový úsek traverzem, kde jsem se opět trochu rozeběhl. Dál jsi pamatuji už jen výhled na finální stoupání na Lysou, kde jsem se opravdu utvrdil v tom, že tento závod je pro lidi, co nemají rozum.

První zdolání Lysé - 3. místo čas vidite.

První výstup jsem zvládl na 3. místě asi s 10 vteřinovou ztrátou na čelo, bylo mi jasné, že se svými lampioňáckými zkušenostmi si ty dva borce při seběhu povodím. Co jsem netušil bylo, že právě seběh bude to co mě na Lysé pošle do věčných lovišť. Seběh byl celkem brutální, 6 kilometrů za 21 minut. Běželo se celkem prudkým svahem, takže stehna dostávaly čočku, ale v prvním kole sem byl plný sil tak jsem to prostě pustil a neohlížel se. Musím si pochválit výběr bot, Inovy s hřeby se ukázaly jako super volba, po celou dobu závodu jsem neměl problém, zejména při seběhu jsem to mohl rozbalit. 

Tady už jen já a "Man  In Black".

Nakonec jsem předával po prvním kole Vašovi na prvním místě po 1 hodině a 16 minutách. Jenže den byl ještě dlouhý. Kolo střídalo kolo a do 4 kola jsem vyrážel již s čelovkou. V tu dobu jsme byli na 2. místě mezi týmy přibližně se 30 minutovou ztrátou. Začalo přituhovat, teplota okolo -10°C, na Lysé se začal zvedat vítr. Již od začátku to nebylo ono, cítil jsem se straně tuhý a zhruba v polovině stoupání při traverzu jsem do sebe musel nacpat gelík a pojist oblíbený vanilkový powerbike. Tím jsem se z této krize ještě vyhrabal a vyškrábal se na znovu na Lysou. Osudný byl seběh, už sem začínal cítit stehna, která pomalu a jistě tuhla. Dole jsem Vašovi řekl, ať jde 2 okruhy, že já si musím dát pohov. 

Odpočinek po 4. kole, stehna už hodně bolej.

Sakra jak já přežiju to 5. kolo.

Musím prostě musím.

Myslel jsem, že po odpočinku to bude v pohodě nacpal jsem do sebe Anti cramp kapsle a vyrazil na další okruh. Poprvé jsem i využil trekových hůlek, které do kopce dost pomohly. Do kopce se mi nešlo úplně špatně, prostě jsem šlapal nahoru a nevnímal. Cestou jsem snědl pár cukříků a enduro. Na Lysé už dost foukalo, reklamní oblouk Adidas už asi odletěl a tak jsem proběhl kolem časomíry a chystal se zase dolů. Hned od začátku se již hodně ozývala stehna, křeče mě sice ještě nechytaly, ale při každém došlápnutí se ozvala pichlavá bolest. Nějak jsem to ještě seběhl a předal Vašovi okolo 6 ranní. Bohužel jsme již spadli na  3. místo. Úplně v kytkách jsem mu byl schopný říct už jen to, ať jde zas 2 kola. 

Já sotva došel do depa, tam pul hodiny stál, protože jsem si nemohl sednout na zem. Pak si sedl na schody a přemýšlel co dál. Věděl jsem, že je to hodně špatný. Stehna jsme měl 100 kilový a nemohl jsem ani chodit. Poslední co mě mohlo zachránit byla masáž. Takže jsem vytáhl masážní olej a asi 30 min masíroval stehna. Pak už sem zalehl a modlil se, jenže když jsem se za hodinu probral, bylo to snad ještě horší. Na raut vzdálený asi 200 metrů jsem šel snad 10 minut a při každým kroku trpěl bolestí. Bylo mi jasné, že pro mě je to konečná. 

Asi v 8:30 po 13 kolech přišel do depa Vaša, ať ještě jdu. Já k němu dopajdal a řekl, že už to nepůjde. On jen vykřikl pár nepublikovatelných slov o morálce a řekl ať mu z batohu donesu pivko. To v něm jen zasyčelo. Potom si dal hodinu pauzu najedl se na rautu a v 9:30 vyrážel na poslední kolo.

Vaša po posledním 14. kole.

Konečně konec, ten Maňas je ale kokot.

Smekám před výkonem Vaši, já odkroužil jen 5 kol. Vaša 9 kol, což by mu stačilo v kategorii jednotlivců na 3. místo. Nakonec jsme se díky Vašovi umístili na 3. místě v kategorii 31-40 let. Já se svým výkonem rozhodně nebyl spokojený. Chtěl jsem odkroužit 8 kol, ale bohužel jsem prostě fakt už nemohl, sbíhání mi prostě odrovnalo stehna. Hned v pondělí jsem ulehl s chřipkou,  tak nevím jestli už to se nemohlo podepsat na výkonu, ale nechci se vymlouvat. NEJSEM HOROLEZEC, ALE BĚŽEC!!!!! Tím to asi spíš bude.

Na druhý stupínek  už bych se nevyškrábal.

Bez Radegasta bych nedošel do auta.

Absolventský list, diplom má Vaša, zaslouží si ho.

Nakonec se ze mě stala i mediální mrdka a chviličku se objevil v reportáži ČT (4:30). Výsledky jsou tady.

Co na závěr? Pocit, kdy už to dál nejde, ale strašně chcete je děsný, nesplněný cíl a 3. místo s vědomím, že to za mě odřel Vaša taky nic moc. ( Vaša je KING!!). Až po třech dnech jsem se mohl sehnout a něco sebrat ze země. Za týden trochu normálně běžet, bez bolesti stehen. 

Další negativní věcí je samotný pohled na Lysou horu. Myslím, že to z mé strany bude teď tak trochu diskriminovaná hora, protože po LH 24 opravdu netoužím potom, abych jí v nejbližších letech viděl znovu. Ale kdoví, třeba mě to přejde a za rok tam budu zase :-D

Jo abych nezapomněl lyžařská 24 hodinovka na Paprsku se blíží a Vaša letos jede Vasák, takže já nemám spolublázna, takže kdyby někdo chtěl neváhejte a ozvěte se !!!

Exams, party and Xmas time - last weeks in Trondheim!!

Yeah, title really reflects what I did last two weeks. Of course some running missing, but its still almost the same. NTNUI has very good training plan which actually really fits to me. Still twice a week intervals, treshold training, fotball and some strength exercises and weekends longer trainings.

In fisrt week of december I had 3 exams in 3 days. Quite hardcore task for me, but I survived and maybe also everything passed. Yes, I still dont know the results, they will let me know after Xmas, really stupid norwegian system. But who cares, first exam period is done. Lets looking forward to another one in my beer country after Xmas. 

Almost every norwegian exam looks like that, gym and lots of people.

There is one thing which should be mentioned. I was really crazy during the studying so I started with developing of theory of craziness. Guys, its really true and it works, so be very careful with studying.

It was pretty clear, that after exams is going to be nice training period and Xmas time. Last Thursday was quite great. We spend some time at the main square in Trondheim, just to get Xmas mood. But it was -15°C so we spend most of time in McDonald´s. I wanted to buy big norwegian flag, finally we found some place where we could buy it, but flags was sold. Anyway Spanish guys invited me to dinner. As a Czech I couldnt say no.

Me and Jorge and something between ponny and horse.

Me and Ramon at Xmas market.

Dinner was fine, everybody prepared some food, I grilled salmon and make salmon salad. One of the my best dish which I could "cook". But I was not prepared for drinking home made wine. I came just from training without big meal. I drunk "just" 6 cups and just came closer to my norwegian drinking maximum.

Spanish dinner.

We had a great time, but it was not so great in the morning. I woke up in sofa with really big hangover cracking my head. I tried to solve this problem somehow. Best method describe next picture.Its very useful and I think that I am going to use it very often this Xmas time.

Sleeping in freezer.

I overslept almost all day, but I had a interval training at 17:00. 6x 950m each about 3.10min was not so bad, but my stomach was not in a perfect condition  Anyway I survived and  found out that I will never  drink this shitty wine again.

Today is the 3rd advent Sunday. I am quite tired after long training and some special running exercises so I am just enjoying my 3rd advent beer. 

My advent beer  "candles".

Next week will be quite crazy, traveling home on Thurday, lots of beers in Prague, my favourite music band koncert and other crazy stuff with my closest friends. On Sunday will be  ZLS 2012 of course. Everybody is welcome, come and run nice sprint just before Xmas day. Czech invitation is here.

Merry Xmas folkens !!!!